Balil si kufry

Balil si kufry

a to dřív nedělal

že neměl odkud

ani kam

a ani ty kufry

vlastně neměl

nikdy

balil si kufry

a ukládal věci

samé drobné

cizí napohled

až na samé dno

je balil

na dno duše

pokud ji kdy měl

řetízek po matce

klobouk a pistoli po otci

šátek po babičce

trsátko po dědovi

strunu od strejdy

pár fotek od tety

ale co svého?

-to nejsou věci

řekl když balil

a jak je bral

tak mi vyprávěl

ten řetízek

je má první vzpomínka

ten matka nosila

když mě kolíbala

když zavřeli

jejího bratra

do dřevěné truhly

v tom klobouku

vždycky chodíval

a někdy

měl pod ním sladkosti

tak jsem mu ho brával

někdy byl prázdný

a to seděl před domem

na schodech

pískal na nábojnice

když jsem měl prvně kašel

zabalila mě do něj

měl velké rudé květy

ještě dřív

než se jím

jednou zadusila

nikdo neměl

takovou vůli jako ona

trsátko jsem dostal

když jsem byl děcko

pak poprvé v lochu

jsem jím ryl

verše do zdi

a myslel na to

že se jím dá

i podříznout

na tu strunu

jsem hrál první holce

co mě chtěla

ještě dřív

než než jí od heráku

narostla andělská křídla

tech fotek bylo víc

ale byla zima

a došlo uhlí

šetřila je až nakonec

pak jima začala přikládat

až přiložila i sebou

to všechno je dnes moje

a až to zabalím

půjdu se projít k řece

vyplaším labutě

esli tam eště nějaký budou

a pak ten kufr

poletí do pekla