Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSebevražda
19. 05. 2004
0
0
729
Autor
Anaximandros
Sebevražda
Já kráčím kvetoucí zahradou,
mé já zatím třese se a napíná,
já kráčím světem,
kde fantazii meze se nekladou
a mé já stín nesnese,
samo sebe proklíná.
Kráčím světlem,
čas krátí se.
Skořápka má pozemská
zžírá sama sebe,
jak časomíra nebeská
tiká vedle tebe.
Slyšíš její tikání,
však nikde žádné nebe,
slyšíš tiché vzlykání,
jak někdo nechce sebe.
A náhle vystupuje ze stínu
zlosyn jménem Strach,
ty poznáváš v něm příčinu
a rozplýváš se v prach.
Tvůj trest – zas a znovu
nevěříš sám v sebe,
tak jest, já se zovu
pán čistého nebe.
A tak stojíš tak malý,
jak jen můžeš být,
tak málo světa znalý,
vždyť stačí chtít…
Tak stojíš sám před sebou
a pláčeš,
nevěda co je nad tebou
přec skáčeš.
Já kráčím kvetoucí zahradou,
mé já zatím třese se a napíná,
já kráčím světem,
kde fantazii meze se nekladou
a mé já stín nesnese,
samo sebe proklíná.
Kráčím světlem,
čas krátí se.
Skořápka má pozemská
zžírá sama sebe,
jak časomíra nebeská
tiká vedle tebe.
Slyšíš její tikání,
však nikde žádné nebe,
slyšíš tiché vzlykání,
jak někdo nechce sebe.
A náhle vystupuje ze stínu
zlosyn jménem Strach,
ty poznáváš v něm příčinu
a rozplýváš se v prach.
Tvůj trest – zas a znovu
nevěříš sám v sebe,
tak jest, já se zovu
pán čistého nebe.
A tak stojíš tak malý,
jak jen můžeš být,
tak málo světa znalý,
vždyť stačí chtít…
Tak stojíš sám před sebou
a pláčeš,
nevěda co je nad tebou
přec skáčeš.
Téma dobré (sice časté, ale to není na závadu, vždyť básně jsou především o emocích a sebevražda je emočně velice vypjaté téma), ale lepší zpracování by neuškodilo. Přeci jen rýmy jako nebe-tebe, sebou-tebou, strach-prach jsou už trošinku více omšelé.
Hodně mne při čtení zarazila tahle strofa:
"Tvůj trest – zas a znovu
nevěříš sám v sebe,
tak jest, já se zovu
pán čistého nebe."
Za prvé je trochu nesrozumitelná, protože není vůbec jasné, co a kdo je "pán čistého nebe" a za druhé výraz "já se zovu" příšerně tahá za uši. Takovýhle archaismus nebo možná jen knižní výraz se sem opravdu nehodí.
Závěr zní asi takhle - trochu více přemýšlej o čem vlastně chceš psát a jak. Někdy neuškodí napsat na jedno téma nebo metaforu či větu, která Tě napadla více básní. Prostě to téma trochu rozvést různými směry. Sám to poslední dobou dělám, protože mám pocit, že stěžejní věta nebo nápad básně si zaslouží, abych si s ním trochu pohrál a nevystavil ho hned přímému slunci, chápeš?
Lasy
v celé básni se objevují jednoduché a podle mě i místy tak trochu nucené rýmy...trošičku bych si s tím možná pohrál...
měj se fajn
m.