Hluk a samota

Sedím si u stolu

sedím si sama

v hrudníku cítím jen srdce bolu

a už nejsem panna

Krutý svět mě drží v sobě

no nedivte se v téhle době

Hlava bolí,hlava třeští

jdu po poli,jdu v dešti

Strach mne svírá

bouřka sílí

krása umíra

mám před sebou stovky mílí....

Kde jsou všichni

kde je svět

Už jsou mrtví

je z nich led

Jak řekněte

jak je vzbudit

Nevíte...ale já vím

srdce do kamen jim vhodit

...

Zahřeje se?

Možná roztluče se

Koukněte se!

Nezatloukne ani jednou

už umřeli

a už se nehnou

Přesto slyším stále hluk

Kde se bere tenhle zvuk?

Nežijí-a já je slyším

Jsou mrtví

a já je vidím

Křičí,křičí stále víc

rozzařuje se jim líc...

Haló....

Neslyší mě

Proč mě ale nevidí

když už konečně se probudily

Už vím tohle není svět můj...

Už vím tady lidé nežijí svět svůj...

Jsem na špatné adrese...

Už na mě zas jdou deprese

Je to hrozný tenhle svět

lásky nikdy nebude tu vidět...

Tihle lidé lásku neznají

Nikomu srdce nedají...

Nenávist znají,jen a jen tu...

Tak a teď píšu vám předposlední větu...

Napíšu vám to ve větě

měla jsem se narodit na jiné planetě.