Pozdní pokora

Každé ráno snídám elán

za oknem, od dělníků z Ukrajiny

hřmotí železem v těžkých bagančatech

dávka mi vystačí na celý den

Večer stavba usne

duše se přestanou bát

vylezou z úkrytu po špičkách

dýchnou mi do vlasů

(jen Lexa krká do ucha)

a chtějí si povídat a hladit a masírovat záda

Dnes nad ránem jsi konečně přišel i Ty

cítila jsem rozkošnou bolest

vzpomínání na budoucnost

snění o minulosti

Tvé oči milovaly

podals´ mi Bibli

oknem přiletěl

Fénix

Dala jsem tělo, Ty duši

vyrostli jsme stromem

co stál na dvoře

než přišli ukrajinští mravenečkové

A nastal čas snídání…