Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sepříběh s pointou
22. 07. 2004
0
0
734
Autor
pajka
„Pohni sebou, za chvíli nám to jede a taťka na nás taky nebude čekat věčně“, křičím na ségru, která dokončuje poslední úpravy na make-upu u zrcadla. Jako každý pátek, i dnes se chystáme na diskotéku a jelikož se těším celý týden, nenechám si přece ujet autobus. Cesta je krátká, jen pár lidí cestuje v pátek v devět večer do práce. Autobus jsme stihly jen tak tak, ale přece už sedíme uvnitř a rozebíráme, co máme na sobě, jak jsme nalíčené a Peťa i když nerada řekne:
„V té bílé ti to opravdu sluší .“ Jo sluší, je to pravda, třeba dneska konečně někoho sbalím a nemůžu se dočkat až dorazíme na diskotéku. Už několik metrů od diskotéky slyšíme dunění největších hitů. U vchodu obdržíme razítko a vstupenku. A už si to míříme rovnou na reproduktory, jež zajímají rozměry akorát pro tancování. Dvojčata v bílém, které se pěkně vlní, to by bylo, aby jsme někoho neklofly. První úlovek na sebe nedá dlouho čekat, ale brýlatý kluk se zdá být docela nudný. To Peťa je zatím dnes večer sólo, ale celý večer po ní pokukuje opravdu výrazný týpek. Kdo by si nevšiml dlouhána s jeansech. Až do půl třetí sobotního rána po sobě hází očkama, když však odcházím ploužit s brejlounem a on vidí Peťu, jak sedí sama smutně na zábradlí, nedá mu to a přijde pro ní. Poté, co skončí pomalé písničky a DJ nasazuje zase disko, musím ségru zmobilizovat a odcházíme na parkoviště, kde na nás čeká taťka celý otrávený z toho, že pro nás musí ve tři přijet až do Boskovic. Peťa se rozplývá celou cestu v autě nad tím, jakého poznala kluka. Dozvídám se, že se jmenuje Jirka a bez holky. Tomu se obě divíme.
Hned ráno začne pípat mobil, chodí jedna zpráva za druhou, takže schůzka Petry s Jirkem je naplánovaná na nedělní odpoledne. Vyrážím v doprovodu rodičů na procházku po okolí, zatímco ona si randí a já jí jen tiše závidím. To, že měla přijít na parkoviště za tři hodiny ji zřejmě moc nerozhodilo, protože mi došla zpráva, že ji Jirka doveze domů. Ano, já jí přeji velkou lásku, třeba taky takového kluka poznám. Zatím se jeví jako fajn, i když možná je moc tichý. To však netuším, že se nebaví pouze se mnou. Prý je jinak upovídaný, když je s ní. Přes týden se to se ségrou nedá vydržet. Ona se snad opravdu zamilovala, pořád o něm básní, jako by to byl jediný kluk, který chodí po světě. Já jsem od pondělí také spokojená, protože o co méně poznal holek, o to více má kamarádů. Protože si mě na diskotéce jeden z nich všiml, vyškemrám si od Jirky jeho telefonní číslo a mobil už nepíská jenom jí, ale i mně. Jenže já mám větší štěstí, Jirka jezdí každý den do práce, zatímco Kája ještě studuje, naštěstí ve stejném městě, jako já. Každé ráno na mě čeká u autobusu a doprovází mě do školy. Láska jako vystřižená z románu. Škoda, že je jen o několik centimetrů větší než já. Jeho drobná postava mi také moc nelichotí, protože i kdybych měla o deset kilo méně, stejně bych vedle něj vypadala jako jeho matka. I jeho povaha je pro mě příliš dětinská. Je to ještě pubertální existence, nic pro mě. V pátek mi řekl, že chtěl koupit jahody na dnešní večer, k tomu šlehačku. No jo, asi moc čte pánské časopisy. Ví, jak si zpříjemnit intimní chvíle, i když pro mě je představa, že na mě stříká šlehačku ve spreji a přikusuje jahody, více než děsivá. Navíc je celý večer nesvůj z toho, že mu Jirka slíbil půjčit auto. Kdovíco tam chtěl dělat, snad baštit jahody servírované přímo z mého nahého těla. Ještěže jsem na to nepřistoupila Celý večer se mě snaží rozveselit Kájův kamarád Radek, cpe do mě prcka RNG. „To se pije takhle“ a uchopí konec malé lahvičky mezi rty, kterou pak vyklopí do své pusy. Já se jen směji, ale zkoušet to raději nebudu, mohlo by se mi to zalíbit.. Auto si na celý večer užívali Petra s miláčkem. Při zpáteční cestě je napjatá atmosféra, já nemluvím a jen čekám, až dorazíme domů. Druhý den ráno chodí jedna zpráva za druhou. Kája píše, jak to měl pěkně naplánované, mě to ovšem vůbec nemrzí a po dlouhém rozhovoru s mamkou, když mi zdůrazní, že on pro mě není ten pravý, mu posílám kopačky přes SMSku. Vím, že se to nedělá, ale když si vybavím, že bych mu to měla říct a ještě jednou ho vidět, mě pomůže se rozhodnout a krutě ho poslat do patřičných končin. Bulím jako buldok, obrazně řečeno, i když moje opuchlá tvář je tomuto zvířeti podobná více než obvykle. Nevím, proč tak vyvádím, vždyť pro jedno kvítí slunce nesvítí. To u mého dvojčete je nálada přinejmenším o 100% lepší než kdy jindy. Píše o stošest, kredit jí mizí pod rukama. Já udělám doma jeden ze svých hysterických záchvatů, kterých u nás bylo vždycky víc než dost. Nechci být sama, chci jí zpět. Rodiče i ona mě však zchladí, že jednou jsme se musely rozdělit, já si podle nich kluka taky brzy najdu. Touto podle nich novinou moje rozladění nabírá gigantických výšin. V pátek jdu na diskotéku spíše z donucení, protože stejně vím, že ségra tam se mnou nebude. Připadám si tam sama jako bych se nabízela každému z kluků, kteří na Maják přišli ulovit nějakou kořist na jednu noc. Pár týpků o mě zavadí. Já koukám, abych se jim vyhnula co největším obloukem. Jeden z pokukujících mě zaujme. Má opravdu hezké modré oči, hnědé vlasy, vypadá jako slušný kluk. Když si jdu na chvíli odpočinout od nekonečného tance, mladý muž mě osloví. Dozvídám, se, že se jmenuje Kamil a také to, že je kamarád od brejlouna, s nímž jsem již měla možnost se seznámit. Vypadá docela sympaticky, pěkně se s ním povídá, takže je více méně logické, že mi nakonec dá svoje telefonní číslo. Domů z diskotéky nás veze Jirka. Místo mého obvyklého mlčení švitořím celou cestu jako divá. Petra mě pořád okřikuje, protože atmosféra v autě opět dýchá dvojící sedící ve předu. Já své náladové rozpoložení svádím na „dvojdecku“ červeného, na kterou mě pozval Kamil. Druhý den ráno se Petra snaží rodiče přesvědčit, že celý večer strávila na diskotéce. Já její marný pokus vyvrátím ránou, kterou nečekala, totiž tím, že mě nechala na diskotéce samotnou. Vždyť kdovíco se mi mohlo stát, byla jsem tam sama opravdu na ráně. Ségra má průšvih. Naši ji vyčetli, proč tam chodí, že už jí stejně pouštět nebudou. Ona, chudinka ublížená píše o svém problému Jirkovi. Alespoň ji má kdo politovat. Jirka mě začíná bytostně nesnášet. Ani se mu nedivím, dělám mu všude ocásek, musí mě tahat sebou a ohlížet se, kdy mají jet domů, co si zase vymyslím. On je na tom z mé strany stejně. Protože když se spolu příště vidíme, prohodí jen: „Tak co, už jsi někoho ulovila?“ Jo, kdybych si chlapče měla nabalit někoho takového, jako jsi ty, tak to bych si moc nepomohla. Pátek co pátek je to na diskotéce stejné. Zatímco vyrážíme z domu spolu, večer trávím sama ve společnosti úplně cizích lidí. Pár borců o mě zavadí, jeden mi dokonce nechá zahrát písničku, navíc na 1. máje. Já ale na všechny kašlu. Ten, kterého bych si představovala já, se ještě nenašel. Petra s Jirkem jsou ze mě více než zoufalí, dokonce padá myšlenka, že by mi nabalily Radka. Já s nápadem souhlasím až poté, co si uvědomím, že to by mohl být on, můj miláček. Tenkrát jsme z něj nemohla spustit oči, snad si toho také všiml. Párkrát už se po mě díval, když jsem tancovala.Po dlouhém zdráhání, když se přesvědčím, že budu jen malinko trapná, si napíšu Jirkovi o Radkovo číslo. Snad se raduje také jako já. Na pár večerů bude ode mě pokoj. V pátek, když miláček přijede pro Petru k naší škole, dorazí i Radek. Když ho uvidím, roztřesou se mi kolena. Mám stejný pocit nervozity, jako celý den. Ta se u mě projevuje tak, že jsme byla během dvou hodin asi pětkrát na záchodě. Sakra, kde ty tekutiny pořád beru. Radek mi dá pusu na tvář. Pocit jeho blízkosti ve mě vyvolává blaženost. Ale než dojdeme na město, mluví více on než já. Je totiž pověstný svojí upovídaností a smyslem pro humor. Ano, vím, že si budeme rozumět. Na náměstí si sedneme na lavičku. Mluvíme o svých láskách, o dvojčatech, on totiž má také jednovaječné dvojče. Je to krásná souhra náhod. Když vidí projíždět bílého Peugeota, toho kterého měl Jirka, prohodí: „To je Jirkova „pežotka“, těžko se s ní loučil.“ Vysvětlení této poznámky se nedočkám. Vůbec se nám od sebe nechce, takže místo toho, abych přijela autobusem v pět hodin, přijedu celá rozzářená až v sedm. Když dorazím domů, najdu Jirku s Petrou na pohovce v obývacím pokoji, jak se dívají na video. Moji novinu, že za dvě hodiny vyrážíme na diskotéku, přijímají s otrávením. Chtěli určitě prožit romantický večer ve dvou a takhle se budou muset zase kvůli mně harcovat autem. Zbytek dne je ode mě pokoj. Trávím ho v Radkově společnosti. O co více mi bylo v posledních týdnech samotné smutno, o tolik se dnes směji. Co slovo, to perla. Divím se, kde se v něm tolik humoru bere. Potřebovala bych alespoň malou dávkou nakazit. Dá se říct, že se to povedlo. Už i já mám v sobotu ráno, když jsme spala asi pět hodin, skvělou náladu. Kdo by neměl, vždyť i odborníci říkají, že zamilovaní lidé mají zvýšenou hladinu hormonu štěstí, to u mě platí dvojnásob, protože jsem zamilovaná jako blázen. Snad je na tom Radek stejně. Píšeme si jako diví, kredit jenom poskakuje. I Petra ve mně přestává vidět nepřítele, když pochopí, že jsem beznadějně zamilovaná a tudíž naladěná na stejnou vlnu jako ona. Svěří se mi se svým největším tajemstvím, s tím, které si střežila od prvního okamžiku až do tohoto dne. Jsem silně znechucena, jí, Jirkem. To, co mi teď svěřila by mě nenapadlo ani v nejhorším snu. Jestli jsem byla alespoň na chvíli ráda, že si ségra Jirku našla a že díky němu jsem poznala Radka, teď ho nenávidím. Zapřísáhnu se, že takhle dopadnout nechci, i když emoce se někdy možná zastavit nedají. Ne, láska vypadá jinak, třeba tak, jak já miluji Radka. K úplnému štěstí mi stačí, když jsme spolu na diskotéce, on mě vášnivě políbí... Jak moc bych ho chtěla mít pořád nablízku. Proč musí bydlet tak daleko ode mě. Ty jeho zprávy, plné optimismu. Každá z nich mi zpraví náladu. Píše třeba, že tancovali s Jirkou v práci, on s vrtačkou, Jirka s bruskou. Takové dva kamarády jsme si potřebovali najít. Koho jiného pro dvojčata. Jirka bude za mnou Radka vozit, všichni čtyři budeme šťastní.
je to hodně nesouvislé, někde je toho moc a někde něco chybí.... ale protože jsi Pavla a já taky, tak všechno nejlepší k svátku:-)
Hodnělidí nastiňuje situaci , co bude následovat hodně dopředu ..... ale tohle je výjmečné tím , že kdyby si to člověk nepřečetl celé , tak si to nedomyslí
v podstatě si to domyslí od prvního řádku, ovšem očekává, že někde se to přece musí zlomit k lepšímu
to je tak dlhe, ze si to precitam niekedy nikdy, alebo este neskorsie...v pohode, len som cakal nejaku malu trefnu srandicku v blbustkach a toto je jak prejav zo zjazdu, tak sorry a te pic!