Inzerát

Slunce zvolna stoupalo nad zelenými stráněmi. Na první pohled nebyla tato část krajiny ničím zvláštní, ale zdání občas klame. Mezi zarostlými kopci bylo vklíněno krásné údolíčko, na jehož dně leželo blankytně modré jezírko. Z něho vystupoval kamenný břeh a na něm stál malý srub. Kolem borovice a nebe bez mraku. Přesně jako tehdy, když toto údolí viděl poprvé. Rychle odpověděl na inzerát a měl to štěstí, že byl první. Kolik zde strávili roků. Vždy na jaře, kdy všechno kvetlo se sem vypravili. On ráno za svítání sedl na loďku a rybařil, dokud se neozval její hlas, který ho volal k snídani. Toulali se v okolních kopcích a vždy ji přinesl velkou kytici květin, kterou rozhodila po hladině, u které sedávali. A večer, při těch krásných krvavých západech slunce, spolu tiše seděli na verandě, drželi se za ruce a mlčeli. Na podzim pak zabednil všechna okna a dveře, vyšli na vrchol kopce, naposledy se podívali zpět, aby sem zase na jaře přijeli. Teď tu byl sám a věděl, že je zde naposledy. Přišel aby sbalil těch pár věcí co tu měli. Tiše postál na břehu a před očima mu plynuly žluté květy na hladině. Otočil se a rychle dokončoval přípravy k odchodu. Musel odejít před západem, věděl že ten pohled by nepřežil. Vítr si pohrával s vlasy osamělé postavy, shlížející do údolí. Poslední pohled, poslední vzpomínka a pak už jen rychle pryč.

---