Proč jsem propustil svoji sekretářku?

Toto není moje dílko, ale zaujalo mne natolik, že jsem se rozhodla se o něj podělit :)

Pred dvema tydny jsem mel ctyricate narozeniny, ale zdalo se, ze si toho nikdo nevsiml. Myslel jsem si, ze mi treba manzelka po snidani poblahopreje a mozna me prekvapi malym dareckem, ale nerekla mi ani: "Ahoj milacku!" Sve nadeje jsem vkladal do deti, ale ty snedly snidani ,aniz by mi cokoli rekly. Kdyz jsem odjizdel do prace, citil jsem se opusteny a nedoceneny. Ale jakmile jsem vstoupil do kancelare, tak mi sekretarka poprála vse nejlepsi a hned jsem se citil lepe - alespon nekdo si na me vzpomnel. Pracoval jsem do dvou odpoledne, kdyz se otevrely dvere a moje sekretarka se zeptala: "Dnes je tak hezky den, vy mate narozeniny... Nepujdeme na obed?" Ochotne jsem souhlasil, nebot to byla nejmilejsi vec, kterou jsem slysel od rana. Sli jsme do skvele restaurace, najedli se a v prijemne atmosfere vypili sklenicku vina. Kdyz jsme se vraceli, tak se sekretarka zeptala: "Musime se vracet do kancelare? Dnes je tak krasne!" "Nemusime se vlastne vubec vracet." "Nezajdeme ke mne?" Souhlasil jsem. U ni doma jsme si dali sklenku konaku, dobre si popovidali a ma sekretarka v nejlepsim navrhla: "Mate neco proti tomu, abych se sla do loznice prevleci do neceho pohodlnejsiho?" "Jen bezte!" Moc rad jsem souhlasil. Odesla do loznice a po par minutach vysla s narozeninovym dortem. Nesla ho spolu s mou manzelkou a detmi. Vsichni zpivali narozeninovou pisnicku. ...sedel jsem na gauci... ...a na sobe jsem mel jen ponozky...

---