Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNETYPICKY O VÁNOCÍCH-2
29. 12. 2006
3
0
2729
Autor
fungus2
ČÁST DRUHÁ ZÁVĚREČNÁ
Mou pozornost začal poutat vánoční stromeček, který měl na balkoně soused pan Telka. Ten bydlel o patro níže a už po několik Vánoc se mu stávalo, že díky nadměrnému sledování všech pozemských i nepozemských televizních stanic, prostě na ozdobení stromečku zapomněl.
A tak jsem se rozhodl po setmění pro akci. Provázek s velkým hákem jsem spustil o patro níže. A aby to proběhlo bezpečně, tak jsem se jistil takovou nezvyklou gumou, kdybych se náhodou přes zábradlí převážil. A já se vskutku náhle přespříliš naklonil. Konec gumy, který byl uvázán na zábradlí se neuvěřitelně napnul. Vzápětí se mě zmocnil pocit skokana, který skáče Bungy jumping. Ani jsem v té rychlosti nestačil spočítat kolikrát mne ta guma vymrštila nahoru. Stačil jsem však pozdravit o balkon výše souseda pana Jekotu, který jako tradičně na balkoně kouřil. Asi se mě tak lekl, že spolkl cigaretu, načež byl slyšet jeho kašlavý jekot.
Já jsem o něco později seděl zaražen ve sněhem zapadaných křovíčkách a nemohl jsem se dopočítat hvězdiček, které mně defilovaly kolem hlavy. Když se mi to všechno srovnalo v hlavě, tak mému zraku neunikla správcová Blažková. Ta měla ve zvyku šmírovat ze svého balkonu v přízemí všechny a všechno. A můj pád jí samozřejmě neunikl.
„To jste se tedy neúspěšně pokusil rozšířit statistiku sebevražd,“ řekla mi.
„No, já se příště polepším, až jí budu chtít rozšířit,“ mínil jsem stále lehce otřesen, načež bylo mou snahou vrávoravě lézt po hromosvodu.
„Kéž by jsi babo na tom balkoně jednou přimrzla!“ pronesl jsem a při lezení kolem balkonu pana Telky mi pak stačilo pro stromek jen natáhnout ruku.
A tak zanedlouho nastalo ozdobování stromku. Dost ozdob už nepřežilo minulé Vánoce, ale mne to nevadilo. Zavěsil jsem na větve stromečku vše co se dalo. Sice zavěšené šroubováky, matičky, hřebíky, šroubečky či kleštičky vyhlížely na stromku podivně, ale vše jsem zakryl mohutnou vrstvou různých pozlátek. Asi to bylo přehnané, protože se mi v obývacím pokoji tyčil kopec ozdobných řetězů a pozlátek. Na jeho vrchol bylo mou snahou za pomocí štaflí umístit velkou ozdobnou špičku. To se mi však nepovedlo, jelikož štafle se rozkymácely. Poté následoval pád, během něhož jsem se neprozřetelně snažil zachytit lustru.
Rána to byla veliká. Zamotán ve změti pozlátek a s naraženou ozdobnou špičkou na hlavě jsem dovrávoral ke dveřím na chodbu, na něž zrovna někdo intenzivně bušil. Po otevření dveří se mi naskytl pohled na naštvaného pana Telku, který měl na hlavě naražený lustr.
„To už je poněkolikáté, co mi kvůli vám spadl lustr na hlavu!“ rozkřičel se.
„Já vím. To bylo opravdu už dnes naposledy,“ řekl jsem mu.
„To jste říkal už dvacetkrát! Nemám čas se s vámi zdržovat. Sleduji třicet pohádek najednou. Aspoň abych stihl konec jedné!“ vykřikl a rozeběhl se po schodišti o patro níže. Přitom se ozvala rána, kterou doprovázel výkřik.
„Kéž by se Ti ty televizní maniaku na čas hlava změnila v televizi,“ pronesl jsem.
Pak mě napadlo, že bych si mohl pustit nějaké vánoční kolegy. Věž u niž byla připojena dvojice obřích reproduktorů, které vynalezl místní vynálezce pan Pokustón, mi hned padla do očí. Také jsem si všiml varovného nápisu POZOR NEBEZPEČÍ OHLUCHNUTÍ.
A tak jsem si za včas nasadil protihluková sluchátka. Nic jsem neslyšel, ale bytem prošly tlakové vibrace, které svými následky připomínaly zemětřesení. Z reproduktorů se kouřilo. Byt byl k nepoznání, pojistky to také vydržely a do bytu mi vtrhlo velké množství naštvaných a taky podle křičení dost nahluchlých sousedů. Poté co jsem byl zmlácen mi sousedi popřáli veselé Vánoce a s tím odešli.
„Kéž by jste všichni na Vánoce zezelenali,“ řekl jsem na adresu sousedů a po nahození pojistek jsem otřesen dovrávoral do koupelny.
„Já jsem zlatá rybka převlečená za kapra. Když mě pustíš, tak Ti splním tři přání,“ oslovil mě kapr ve vaně. Já byl od té dobroty, a i když jsem to ještě v hlavě neměl úplně srovnané, tak jsem vyrazil s kaprem za sídliště k zamrzlému rybníku. Po vysekání díry do ledu jsem ho pustil. Ten se pak vynořil a sdělil mi: „Troubo. Ty přání si už vyslovil,“
Poté co jsem se vrátil k paneláku, tak se mi naskytl pohled na řvoucí přimrzlou správcovou Blažkovou na balkoně. Pak se objevil běžící vyděšený pan Telka, jemuž se hlava změnila v televizi. Ze vchodu se zároveň ozývaly výkřiky ostatních sousedů a brzo na ulici vyběhli v obličeji zelení sousedi.
„Tak mě ten kapr alias zlatá rybka opravdu ta přání splnil!“ řekl jsem a pak jsem prchal před rozzuřeným davem.
KONEC
A tak jsem se rozhodl po setmění pro akci. Provázek s velkým hákem jsem spustil o patro níže. A aby to proběhlo bezpečně, tak jsem se jistil takovou nezvyklou gumou, kdybych se náhodou přes zábradlí převážil. A já se vskutku náhle přespříliš naklonil. Konec gumy, který byl uvázán na zábradlí se neuvěřitelně napnul. Vzápětí se mě zmocnil pocit skokana, který skáče Bungy jumping. Ani jsem v té rychlosti nestačil spočítat kolikrát mne ta guma vymrštila nahoru. Stačil jsem však pozdravit o balkon výše souseda pana Jekotu, který jako tradičně na balkoně kouřil. Asi se mě tak lekl, že spolkl cigaretu, načež byl slyšet jeho kašlavý jekot.
Já jsem o něco později seděl zaražen ve sněhem zapadaných křovíčkách a nemohl jsem se dopočítat hvězdiček, které mně defilovaly kolem hlavy. Když se mi to všechno srovnalo v hlavě, tak mému zraku neunikla správcová Blažková. Ta měla ve zvyku šmírovat ze svého balkonu v přízemí všechny a všechno. A můj pád jí samozřejmě neunikl.
„To jste se tedy neúspěšně pokusil rozšířit statistiku sebevražd,“ řekla mi.
„No, já se příště polepším, až jí budu chtít rozšířit,“ mínil jsem stále lehce otřesen, načež bylo mou snahou vrávoravě lézt po hromosvodu.
„Kéž by jsi babo na tom balkoně jednou přimrzla!“ pronesl jsem a při lezení kolem balkonu pana Telky mi pak stačilo pro stromek jen natáhnout ruku.
A tak zanedlouho nastalo ozdobování stromku. Dost ozdob už nepřežilo minulé Vánoce, ale mne to nevadilo. Zavěsil jsem na větve stromečku vše co se dalo. Sice zavěšené šroubováky, matičky, hřebíky, šroubečky či kleštičky vyhlížely na stromku podivně, ale vše jsem zakryl mohutnou vrstvou různých pozlátek. Asi to bylo přehnané, protože se mi v obývacím pokoji tyčil kopec ozdobných řetězů a pozlátek. Na jeho vrchol bylo mou snahou za pomocí štaflí umístit velkou ozdobnou špičku. To se mi však nepovedlo, jelikož štafle se rozkymácely. Poté následoval pád, během něhož jsem se neprozřetelně snažil zachytit lustru.
Rána to byla veliká. Zamotán ve změti pozlátek a s naraženou ozdobnou špičkou na hlavě jsem dovrávoral ke dveřím na chodbu, na něž zrovna někdo intenzivně bušil. Po otevření dveří se mi naskytl pohled na naštvaného pana Telku, který měl na hlavě naražený lustr.
„To už je poněkolikáté, co mi kvůli vám spadl lustr na hlavu!“ rozkřičel se.
„Já vím. To bylo opravdu už dnes naposledy,“ řekl jsem mu.
„To jste říkal už dvacetkrát! Nemám čas se s vámi zdržovat. Sleduji třicet pohádek najednou. Aspoň abych stihl konec jedné!“ vykřikl a rozeběhl se po schodišti o patro níže. Přitom se ozvala rána, kterou doprovázel výkřik.
„Kéž by se Ti ty televizní maniaku na čas hlava změnila v televizi,“ pronesl jsem.
Pak mě napadlo, že bych si mohl pustit nějaké vánoční kolegy. Věž u niž byla připojena dvojice obřích reproduktorů, které vynalezl místní vynálezce pan Pokustón, mi hned padla do očí. Také jsem si všiml varovného nápisu POZOR NEBEZPEČÍ OHLUCHNUTÍ.
A tak jsem si za včas nasadil protihluková sluchátka. Nic jsem neslyšel, ale bytem prošly tlakové vibrace, které svými následky připomínaly zemětřesení. Z reproduktorů se kouřilo. Byt byl k nepoznání, pojistky to také vydržely a do bytu mi vtrhlo velké množství naštvaných a taky podle křičení dost nahluchlých sousedů. Poté co jsem byl zmlácen mi sousedi popřáli veselé Vánoce a s tím odešli.
„Kéž by jste všichni na Vánoce zezelenali,“ řekl jsem na adresu sousedů a po nahození pojistek jsem otřesen dovrávoral do koupelny.
„Já jsem zlatá rybka převlečená za kapra. Když mě pustíš, tak Ti splním tři přání,“ oslovil mě kapr ve vaně. Já byl od té dobroty, a i když jsem to ještě v hlavě neměl úplně srovnané, tak jsem vyrazil s kaprem za sídliště k zamrzlému rybníku. Po vysekání díry do ledu jsem ho pustil. Ten se pak vynořil a sdělil mi: „Troubo. Ty přání si už vyslovil,“
Poté co jsem se vrátil k paneláku, tak se mi naskytl pohled na řvoucí přimrzlou správcovou Blažkovou na balkoně. Pak se objevil běžící vyděšený pan Telka, jemuž se hlava změnila v televizi. Ze vchodu se zároveň ozývaly výkřiky ostatních sousedů a brzo na ulici vyběhli v obličeji zelení sousedi.
„Tak mě ten kapr alias zlatá rybka opravdu ta přání splnil!“ řekl jsem a pak jsem prchal před rozzuřeným davem.
KONEC
Poté co jsem se vrátil k paneláku, tak se mi naskytl pohled na řvoucí přimrzlou správcovou Blažkovou na balkoně. Pak se objevil běžící vyděšený pan Telka, jemuž se hlava změnila v televizi. Ze vchodu se zároveň ozývaly výkřiky ostatních sousedů. Brzo na ulici vyběhli v obličeji zelení sousedi.
No prostě nádherný Bohnice
TIP***
chjo, ty si šílenec. zase to čtu jako první a zase se mi to líbí.***TIP:-))))))))))))))))