Písmák Velká láska
Byla toVelká Láska
Na lavičce
v parku spolu seděli
pod rozkvetlymi šeříky
Sychravý den
Byl sychravý den,
až do morku kostí
tě mrazilo
Nostalgie všude
Horký led ...
Dnes zavítali
na horký led
svých neoblibených
soupeřů a byla
Pekl chléb ...
Chytli v něm
saze a on začal
v pokročilém věku
péct v peci chléb
Dnes zase prohráli
Dnes zase
prohráli zápas,
když se ptali
kapitána proč
Škrábala se škrabkou škrabkou ...
Se škraboškou
škrábala
škrabkou brambory
V botelu na řece
České vesnice
České vesnice
pro něj byly
doslova
vesnicemi španělskými.
Jeli něco mezi nebem...
Je-li něco mezi nebem
a zemí tak jseš to TY
TY symbolizuješ
pro mně nekonečno
Velkoměsto
V džungli velkoměsta
se ztratil další
bílý kůň
co měl být původně
V koupelně ...
Spatřila jsem na umyvadle velikánského švába, nezačala jsem ječet jako pokaždé předtím, ale napadlo mě, že bych si z něj udělala domácího mazlíčka a chodila jej venčit.
Horník
Takový horník
to je teprvefilosof
Téměř každý den
jde respektive fára
Tvoje oči hovoří samy za sebe
Zmizela jsiv bůh ví kam
nevím co s tebou děje
Tvoje oči hovoří samy
za sebe
Byl bit ...
Byl bit za to,
že nezaplatil
nájemné za byt
Teď již má byt
Popeleční středa...
V popeleční středu
si vždy sypal
popel na hlavu
věděl, že zase ten
Na pomyslné ...
Na pomyslné
hranici reality
a imaginace
Na pomyslné
Září a zářím i já
Letím ke hvězdám
noční nebe
bez mráčků, tak září
Září a zářím i já
Barevné duhové světlo
Když na tebe
vzpomínám
jakoby někde
hluboko
Jen tak se toulal
Šel krajem
jen tak se toulal
svobodu v nitru
v duši splín
Kovový otisk na nebi
Byl sychravý den,
sychravý
až do morku kostí
tě mrazilo
Problém ...
Neměl ani tak
problém s alkoholem
Spíše měl problém,
když jej neměl.
Duhový topol...
V duchu vidím
duhový Topol
V duchu vidím
větrolam tam
Uměla vycházet
S penězi uměla
vycházet což o to
Horší bylo, že přicházela
obvykle bez nich.
Bloudil ...
Bloudil sem tam
hledal přesně
nevěděl co
Ztracený v tomhle
Baladická
Jak ta jej dokázala
láskyplně obejmout sotva,
pakdech popadal
Jak ta jej uměla
Bílý kůň ...
To vám říkám
tenhle bílý kůň
bude stoprocentně
černým koněm
Výstava 1
Podzimní :
http://www. seniortip. cz/. module=club&action=galerie_view&id=6380&year=2022.
Černé brýle
Když si nasadil
černé brýle
vše viděl
paradoxně růžově
Studio pohodlného sezení
Zřejmě nejfrektovanější
Studio pohodlného sezení
v Česku sídlí na Pankráci
Kolik tam už sedělo,
Hotel California
Potkal jsem
tě blízko hotelu,
kde jsem bydlel
potkal jsem tě
V mé duši mrholí
Když tě chvíli
nevidím
v mé duši smutek,
v mé duši mrholí
Kleklo to ...
Než si to
stačilo sednout,
tak to kleklo
a on si tím pádem
Jako kůň
Tvrdil, že zde v práci
trpí jako kůň
Občas dokonce,
proto řval jak tygr
Padl jí do oka II
Padl jí do oka,
protože jako by
jejímu milému
téměř doslova
Daň za minutu ticha
Daň za minutu ticha
Dítě v kuchyni
je sladké,
celé pokryté
Teď si o to více užívám
Tady v tom pestrobarevně
podzimem zbarveném lese
Myslím na tebe na tebe co
jsi mi před chvíli volala
Z písku hrad ...
Bylo, nebylo
dávno tomu
co na pískovišti
jsem si hrál
Někdy stačí tak málo ...
Probudil se do
nádherného slunečního
podzimního rána
V pohodě si dal k snídani
Zaletník
Nejprve měl doma
výstup s manželkou
posléze jej čekal
výstup na Sněžku
Stanice Vltavská
Přistoupila
ve stanici Vltavská
s plátěnou taškou
na níž se skvěl
Širo širé moře
Vyšel na mořský útes
zahleděl se na to
širo širé moře
v zádech mrazení
Mystika místa
Nese se nocí tón
písně tak blízké,
neznámé a tajemné
Sedím tu
Ztratil hlavu ...
Ztratil hlavu
teď ji již
třetí týden hledá
Je to bordel, jo
Šili s ním ...
Šili s ním všichni čerti
i temné síly
Do té doby než
jej zašili do basy
Věčnost ...
Jako věčnost mně přijde
co jsem tě neviděl,
i ta věčnost je slabé slovo
Nitro sžírané steskem,
Plyne, jak ...
Tik tak, tik tak
neúprosný čas plyne
Plyne, jak voda v řece
plyne plyně bez oddechu
Plnotučně mléčné
Mlha krajinu zahalila
do barvy plnotučně mléčné
Ponořená do ní
jen rozpité kontury
Boule na čele
Praštil se do hlavy,
až mu boule
na čele naskočila
Krátce po té, pak
Volno, nevolno ...
V rámci volna
se mu udělalo
nevolno,
a to tak velice,
Tichý blázen ...
Říká se tichý blázen
tenhle však do mobilu řval,
jak smyslů zbavený
Jestli ten něco chytil . .
Voda na jeho mlýn
Šel podzimním lesem
nevlidným tajemným
až strašidelným
Nevěděl co jej v daném
Přes Řež
Jel vstříc novým zážitkům
Chtěl, aby ten výlet
pořádný říz měl
Přes Řež to tedy vzal,
Kámen, Písek, Vodňany ...
Karla byla z Kámene
Pavla z Písku
Věra z Vodňan
a Radek z Rudy
Tmavě oranžová
Jen matné
do tmavě oranžova
zabarvené světlo
se odráží od stěn budov
Narcisti
Dříve se narcisti
zhlíželive vodní
hladině či zrcadle
dnes v mobilu.
Černobílá
Přistoupilve stanici
Černovice
s černobílým pejskem
a s černobílou taškou
Devastace
V devastaci je cosi
co mně až
fatálně přitahuje
Ta bizarní krása
Bouře se blíží
Občas mám
divný pocit
Občas když
vidím černé mraky
Sám sebe ...
Sám sebe vidím
rybím okem
Poněkud životem
zdeformovanej,
V hrobě
Majitelé hrobů, kteří
nedoplnili evidenci
v hrobě uložených osob,
nechť neprodleně
Ve stínu kapradin
Přikrytý kapradinami
a kamením tu leží
uprostřed bezútešně působícího
mlhou zahaleného podzimního lesa
Co se stane ...
Co se stane,
když se proti
sobě rozběhnou
dvě blondýny .
Zvrácenou touhu
Možná vsobě
všichni máme
zvrácenou touhu
přibližovat se k věcem,
Déšť
Seděl ve vlaku
na cestu se právě vydal
Cestu dlouhou deštivou
Déšť miloval,
Vyhořel
Vyhořel po té co mu
vyhořel barák
i jeho vztah
s jednou slečnou
Roste tu bříza
Staré zrezlé koleje
tu leží na hromadě
Pýřím jsou
již zcela zarostlé
Odraz světa
Odraz světla
na sítnici oka
odraz světa,
jak jej vidíš
Prodloužená ruka
V práci byla
pravourukou šéfa
Domaprodlouženou
rukoutáty
V kamenolomu
Prach a kamení
všude kam oko
dohlédne tady
v kamenolomu
Země sněženek
Na střelnici v Dolanech
teď z jara
doslova vystřelily
ze země
Klaustrofobně uzavřeném prostoru ...
Jen tikothodin zní
prázdnou místností
Tikot zapomenutých
hodin co odměrují
U Černovic
Ve smutném čase
podzimním
černí havrani
na zoraném poli
Petrolejová lampa
V pokoji plamen
petrolejové
lampy plápolá
Jeho zář na tvář
Cesta plná kamenů
Výkřik do tmy
metalické mraky
nad krajinou pustou
Vede tudy cesta
Sotva pletl ...
Sotva pletl
nohama,
jak byl líznutej
a vzápětí ještě
Lámal si hlavu
Lámal si hlavu
proč zrovna ona
mu, tak srdce zlomila
Ta, která moc krásy
Zašili a šili
Nejprve její spis
zašili do soudních
desek po té jí
zašili do basy,
Šla hlava kolem ...
Nejprve pro ní
ztratil hlavu,
posléze
mu z té lásky
Zarostlé bodláky ...
Jen staré mechem
pokryté betonové pražce
tu leží u železniční trati
Pražce zarostlé bodláky
Nemohl bez ní být
Tahal si jí
dokonce i domů
nemohl bez ní být
ani chvíli
Vracel se z Olšan ...
Vracel se
celý rozesmutnělý
z Olšan
Byl u hrobu
Skleněné průzračné pomníky
Z hlubiny temnoty
odněkud ze záhrobí
uprostřed skleněných
průzračných pomníků
Zrovna špacíroval
Šel přes mrtvoly,
zrovna si to
špacíroval
přes rozptylovou
Orgány
Měli problémy
s orgány
teď i bezpečnostními
Neboť je odhalili,
Něco tady nehraje ...
Něco tady nehraje
říkal si
dirigent orchestru
Vzápětí zjistil,
Tchýně a kuchyně
Tchýně a kuchyně
to patřilo neodmyslitelně
k sobě
Uměla skvěle vařit,
Měla smůlu
"Měla jsem smůlu
nikdy jsem moc
neumírala"
říkala smutným
Trumpeta
Byl trumpeta:dal sido trumpetya pak šelna zkouškuorchestru,kde troubilna trumpetujak ponocnej.
Skrytá záhada
Někde vtemnotě
bez času
skrytá záhada
poutě po poušti
Kreuzman a Kříž
Chodili
křížem krážem
po křížové cestě
na Křížové hoře
Sestra v akci
Sestra v akci,
hororový muzikál
o obchodu
s bílým masem
Dáma na kolejích
Dáma na kolejích,
lechtivý muzikál
z prostředí
vysokoškolských
Houževnatý ...
Držel
se zuby nehty
byl posledním a
již zahnědlým listem
Šplhal ...
Přes víkend
šplhal po skalách,
přes týden
šplhal u šéfové
O kolečko víc o kolečko míň
Ona měla o
kolečko víc
on o kolečko
míň a když
Z děl Dostojevského ...
Popadli jej
Běsi, když
jako Hráč
v kasinu
Jídelníček na tento den
K snídani měla
skažená vejce
k obědu
krutý maso
Na padrť
Vlak jej rozsekal
na padrť,
v tom snu
po kterém se probudil
Šel s rozbitým kolem ...
Šel s rozbitým
kolem,
kolem mě
a pravil, že byl
Zažil toho hodně
V životě už toho
zažil hodně
byl na dně,
byl oběma nohama na zemi
Neměl pevné nervy
Neměl pevné nervy
každou chvíli
mu tekly
Už je měl
Na periferii velkoměsta
Nejprve jej
na periferii velkoměsta
udeřil do nosu
neskutečný zápach
První vlna ...
Konečně jí dorazila
první vlna z Číny,
z které si vzápětí
svetr upletla.
Mohl by z fleku ...
Mohl by z fleku
dělat hrobaře
Kolik on už jen
zakopal
Oral, oral
Oral , oral
s lidmi, ale málo
neboť se mu
kolečko v hlavě
Diagnóza
"Jaká je vaše
diagnóza . " ptali
se starého muže
"Jednou umřu,
Podívala se mu ..
Podívala se mu
na zoubek a zjistila,
že zkažený je až
do morku kosti.
Kdy jste začala psát ...
"Kdy jste začala psát . "
"To mě chcete rozesmát
paní redaktorko ,
jako téměř každé
Vysvětluje maminka ....
Vysvětluje maminka,
dítěti jak přicházejí
děti na svět ,
že čáp je přeci nosí
Na samé hranici Hranic
Na samé hranici
Hranic hořela
hranice dřeva
U ní stál hoch
Pan profesor Dudek
Pan profesor
Dudek se i s paní
věnoval studiu
zdravého spaní.
Během oběda ...
Během oběda
rozhodně prohlásil,
že při jídle se nejí .
Neměl soukromí ...
Neměl doma
žádné soukromí
neustále mu
lezli kostlivci
Karel házel ...
Hráli házenou
Karel házel
hrách na stěnu,
Marek perly sviním
Krasosmutnění ....
Čas sychravého podzimu
splískanicemi, mlhami
a krákajícími havrany
na polích svůní bramborové natě
Moucha co kapku vypila ...
Kapka vody .
z květu pomalu
stékala
Tu se náhle
Na zahradě v Giverny
Na zahradě vGiverny
Lekníny oranžovobílé
Na hladině rybníka
Se lehounce vznášejí
Okna dokořán otevřená
Ze strmého břehu
Sluncem večerním
Sytě oranžově zabarveného
Chalupa celníka
Bříza
Černá a bílá
na kůře stromu
jenž stojí u cesty
a zdraví poutníky,
TIP
Jsem Tip. Plno lidiček po mně touží. Někteří méně, někteří více. Pro některé jsem až drogou.
Jak mně to pálilo ...
Jak já byl chytrej,
jak mně to pálilo
to až nebývale
Bohužel můj
Duchovní síla doktora Sacreho
Způsob, jakým rychle získáte zpět milenku je, že využijete duchovní síly doktora Sacre dokázal zlomit kouzlo, které na mojí milenku Kathrine seslal jiný muž a ona je zpět u mně, stále více mě miluje a váží si mě, jsme spolu šťastní, kontaktujte Dr. Sacreho tel. 123 456 789.
Vybíleno ...
Ve Formance
v Otvovicích
je dokonale vybíleno
Všude na stěnách
Fotbalista, hokejista , kravaťák ....
Na piedestále doby
prostitut stojí
Na své jachtě
hrdě oceán brázdí
Ani nit suchá
Stála tam, jak přibitá
a doslova jej
rentgenovala očima
Pod tím pohledem
Jáma lvová
Nejprve je nalákala
do jámy lvové,
pak se vypařila
jak pára
Neoddiskutovatelný fakt ...
Je neoddiskutovatelný
fakt, že v tomhle
nevěstinci
byl hrozný
Loď bláznů atd.
Při pohledu
na obrazy
Hieronymus Bosch
mám dojem,
Moderní doba
Moderní doba
včekárně u lékaře
máma čte knihu
syn si hraje s mobilem
V zákulisí
Bavilo jej v zákulisí
tahat za provázky
byl to dokonalý
loutkoherec.
Na vlastní kůži
Na vlastní kůži
zažil, jaké to je,
když na někoho
padne deka
Prodal to přesně ...
Kolik nosičů
prodal to přesně
nevěděl
Teď však již
Užili si jízdu ve vlaku ...
Bavili za jízdy
ve vlaku
lidi tak skvěle ,
že se přišel
S Křížovou
S Křížovou
teď byl neustále
nějaký Kříž
Ať už ten
Perfektně učesat
Měl talent básně
perfektně učesat
Možná to bylo
tím, že byl
Jeho drzost ...
Jeho drzost
neznala mezí
pustil se totiž
pod příkrovem noci
Krátký proces
Udělal s jeho
svátkem
krátký proces
daroval mu
Osudový ...
Měl šílený nápad,
že za letu na rogale
vysype z urny
popel své milé
Nezahrabala ...
Přece by
ses tady v té díře
nezahrabala
s nějakým tím
Smutný příběh
Ty dva stíny se již
nestačilysetkat,
slunce náhle zašlo
za mraky .
Při paraglidingu ...
Při paraglidingu
mu na vrcholu
Sněžky před letem
řekla nadšeně ,
Plaval v tom ...
Plaval vtom již delší dobu
teď přes
zamřížované okno
měl výhled
Mateřská ...
Zajímalo by mě zda
může mateřská loď
pobírat mateřskou
popřípadě odplout
Z plna hrdla křičela ...
Poletovala
po dvoře
jak střelená slepice
a přitom z plna hrdla
Bohnice 2021
V současné době
je na léčení
v Bohnicích,
viděli jej totiž,
Být či nebýt ...
V divadelní šatně
měl ve skříni
kostlivce
zrovna hráli
Na prknech Národního divadla ...
Sehrál zde
na prknech
Národního divadla
řadu
Raná ...
Již brzy z rána
byla Raná
rogalisty obsazená
To byla pro můj
Sečtělá ...
Tahle kniha
byla hodně sečtělá
Mnohem víc než
všechny ostatní
Bral na ....
Bral na lehkou váhu,
ta žena snad
jen čtyřicet kilo měla
Lehká však
Zaníceně a plamenně ...
Mluvil
odhodlaně,zaníceně a plamenně
avšak velice neobratně,
až z toho ve firmě
Bral na lehkou váhu
Bral na
lehkou váhu
i těžké věci
což se obvykle
Čarovný rej ...
Čarovný rej
se dnes chystá
první čarodějnice
do krematoria
V hlavě se rozsvítilo ...
Byl to pro něj
velký okamžik,
když se mu konečně
v hlavě rozsvítilo
Telecí miloval ...
Telecí miloval
přeci jen kořeny tu měl
na vysočině hluboce
do země zapuštěné,
Do čela ...
Koupil ránu
kladivem do čela,
na které zrovna
doma hrál,
Rockové kabáty ....
Povídali si
dva na věšáku
pověšené kabáty,
jak těžká
Stínová ...
Tato stínová vláda
byla ve stínu
stávající vlády,
která však
Bylo to s ním nahnuté ...
Bylo to s ním
nahnuté
jednou nohou
byl v hrobě
Tak dlouho se chodí ...
Tak dlouho
se chodí s nosem
nahoru, pak
stačí málo a
Od deseti k pěti a ani se nedivím ...
S naší firmou
Nečas a spol. to jde
od deseti k pěti
ani se nedivím,
Bažant na víně ...
Ten bažant na víně
nic moc nebyl
Na vině bylo příliš
moc koření
Red Hot Chili Peppers ...
Pravil já ne,
já muzikant
a začal druhým
brnkat na nervy
Byl tady na houby ...
Byl tady na houby
ty on miloval,
tak jsem mu
houbový guláš
Svlačec ...
Na staré oprýskané
vězeňské zdi
s ostnatým drátem
pne se svlačec
Ztratil pro ni hlavu ...
Ztratil
pro ni hlavu
Hned po té
jí nabídl ruku
Do noci bez hvězd ...
Do noci bez
hvězd
intenzivně září
pohupující se
Jen to pak to ...
Jen to fikne
a pak to
rychle spíchne
Je to jo holt
Před očima černo ...
Před očima
černo měl
když zjistil,
jakou černotu
Až ke hvězdám ...
Svojí kůži si
nesl na trh sám
a doletěl s ní až ke
hvězdám
Ostré lokty ...
Vzájemně se „skvěle“
doplňovali, když do
dopravního prostředku
nastupovali
Když jej to popadlo ...
Občas, když
jej to popadlo
oheň hned na streše byl,
že je pyroman tím
Na hůl vzala ...
"Ta je , ale křivá"
pronesl zedník
co zrovna zeď
stavěl , o kantýnské
Dvacet ...
Táta ten si dával
neustále dvacet
Jeden ze synů
byl za osmnáct
Ruku k dílu přiložil ...
V době
sklobetonové
i on ruku k dílu
přiložil
Neuvěřitelné ...
Slyšel jsem,
že prý i mula
si dnes klidně
zajde na fotbal
S nitrem souzněla ...
Vždy se rád procházel
po hřbitovech
jejich atmosféra,
tak nějak s jeho
Hrát na housle ...
Když zjistil,
že nebývalý
talent má
hrát na housle,
Jeho pravá ...
Jeho oblíbenkyně,
jeho práva ruka
se k němu
zády obrátila
Svojí pravou tvář ...
Svojí pravou tvář
dlouho skrýval
než se provalilo,
že je levák.
Hlavou se mu honila ...
Hlavou se mu
honily myšlenky
Myšlenka na mámu
honila myšlenku na tátu
Brok o líci ...
Brok o líci se mi otřel,
když sousto brokolice jsem
v lese ke svačině pozřel
Bůh ví kdo střílel
O parybě ...
Tuhle báseň
o parybě a paštice
jsem doslova
žral o. k byla
Jako by ...
Od souseda
se ozývaly zvuky,
jakoby hrách
na stěnu házel
Byl převozníkem ...
Byl převozníkem,
což jednu velkou
výhodu mělo
byl neustále u vesla.
Potrefená husa ...
Potrefenou husu
jsme objevili
mezi ostatními
husami okamžitě
Už víme ...
Už víme , kde je
zakopaný pes ,
kočku jsme
ještě nenašli.
Bedna
Přál bych mu ,
aby na bedně stál
zároveň i já sobě bych
bednu přál.
Dokolečka , dokola ..
Točil se na kolotoči
dokolečka , dokola
až se mu ztoho
hlavička, hlava
Strašilo mu vě věži ...
Strašilo mu ve věži,
kde zvoníka
i hlídače dělal
Záhy zjistil, že tam
Zvrásněné údolí řeky ...
Nořil se do propasti
nořil se do hloubek
čas běžel aniž věděl
pořádně jak
Žil si ve svém světě ...
Chodil jsem sdědou
na krátké
procházky přírodou
již téměř nic
Moje krevní skupina ...
Hned , jak jsem
jí uviděl
věděl jsem,
že je moje
Roderick ...
Na úpatí Lovoše
pár oken do noci zářilo
Na okraji
čarokrásného
Kdo chce psa mýti ...
Kdo chce psa mýti
vždycky se musí
na pozoru míti
neb některý
Kdo chce psa míti ...
Kdo chce psa míti,
vždycky jej musí
alespoň ráno či večer
venčiti
Nebe barvy ultramarinové ...
Bouře na obzoru
a v nitru strach
Hledím ven
z okna na cestu,
Jdu do toho ...
Jdu do toho,
není na co čekat
čas rychle ubíhá
Jdu do toho
Havran a Karlák ...
Havran všetečný pták
při letu
přes Karlák
spatřil a následně
Včela
Tahle včela
agresivní byla
hlavně malé včely
neustále šikanovala
Řeka ...
Stál na břehu řeky
dlouho, velice dlouho
Pozoroval, jak
pomalu plyne
Jak hladina oceánu ...
Když noc se stále,
jakoby do
temnější a černější
propasti propadá
Něco mezi nebem a zemí. ...
Něco mezi
nebem a zemí
Něco na co
rozum nestačí
Psychedelický čas ...
Psychedelický čas
podzimní
nadešel
na oraništích
Krasobolné ...
Smutek zahalen
do šatu mnohobarevného
ploužil se cestou lesní
vpíjel se
Černá kočka
Noc pomalu
se blíží a plíží,
jak černá kočka
co drápky si nabrousilia
Bližší Black Sabbath ...
Bližší Black Sabbath,
nežli Kabát.
Strašidelné bytosti ...
Již podzimem vonící
studený vítr
se proháněl liduprázdnou ulicí
somšelými domy
Barokní sochy ...
Ve vlaku do Kralup
si přes uličku
starý muž přisedl
Obřadně si tlustou knihu
Seděli havrani, jako vždy do černé odění ...
Na stromě
v barvách podzimu
v barvách pestrobarevných
seděli havrani,
Ticho krajinu objímá ...
Zvolna
nastává večer
a ticho krajinu
objímá, jak
Fantaskní film
Na plátně mysli
promítají se obrazy
co naději a pak
vzápětí beznaději
Slon na trampolíně v Manětíně
Skřípalo to
v soukolí času
vynořovaly se
obrazy fantasmagorické
V tónině durové ...
Toulal se vesnicí
do tmy ponořené
v barvě antracitu
a naslouchal tichu
Svá černá křídla havraní ...
Noc na krajinu
rozložila
svá černá křídla havraní
Jen okna domů
To fakt bolí ...
To fakt bolí,
když vidíš, jak
divoký duch přírody
do nebe mizí
To vždy bolí ...
To vždy bolí,
když musíš dělat
něco co je ti
proti srsti
Na Madagaskaru
Ruka ruku myje
a říční rak Ruda
si to po křemičitém
dně Rakovnického potoka rázuje
IMPRESIONISTICKÝ RAJ
Obrovský sad
zralých meruněk
před sebou teď vidím,
který se jak
IMPRESIONISTICKÁ zahrada ...
Byla či nebyla,
ale spíše byla
jedna
pestrobarevná zahrada
Popocatépetl
Na cestě do hor
potkal jsem sám sebe
Ruce na usmířenou
jsme si podali
Do noci šuměla ...
Vidím jí tu
před sebou,
jakoby to bylo včera
přitom už je to
V propasti času
V propasti času
(v řádu stomilionu let)
zmizel dokonce
i vrchol Mount Everestu
S patinou ....
V zapadlém a plevelem
zarostlém parku
socha anděla stojí
Vždy, když okolo ní jdu
Tekly hodiny
Tekly hodiny
potokem času
Nezadržitelně
až do moře
Táhlé snivá ...
Zcela znaven
spočinul
na klikatícím se břehu
řeky Sázavy
Modravě snová
V modravě snovém
Měsíčním svitu
Mrholí na kamennou dlažbu
A zcela rozostřený obraz měsíce
Modrý rozrazil
Ze ztrouchnivělé
Dřevěné podlahy
Vyrazil
Modrý rozrazil
Připoután ...
Chuchvalce mlhy
Se valí
Přes pole zorané
Uprostřed něhož
Na mostě ... oprýskaná
Na mostě
Stála socha
Oprýskaná, ošuntěla
V očích
Bouře na obzoru
Bouře na obzoruA v nitru strachHledím ven z oknaNa cestu, kde silný vítrZdvíhá do výše prachNebe k zemi seNezadržitelně blížíNebe barvy kovuUstupuji do nitra pokojeUstupuji do nitra sebeZoufale sám ….
Vůně vesnice
Po ránuvůně vesnice,jak kůže nemluvnětese ti zadírá do tělaKráčím jíkroky pomalými,jak, kdyžsune sehodinová rafičkapo ciferníkunudného času,který přestoje tolik kouzelný .
Barevná
Pozdně letní večernezadržitelně,jak plynoucí vodase přiblížilA já sám jen sámtu vprostřed lesa,kde tichosilou bezbřehou vládneTu dojem mám,jako bych se v něj propadalA to kamsi v jeho nekonečněúchvatné hlubinyCo barvu oranžovo-žlutous příměsí modré a zelené mají.
Konejšivě objímala
A byla tma co barvu měla,jak pravá švestková povidlaI tak sladká se mi zdálaTo protože mě konejšivě objímalaa mě se v tom objetí,
tak krásně snilo .
V rytmu nálady svitu měsíce
Noc údy své znavené
na vesnici složila
Ta pod příkrovem jejím
dýchá tiše a klidně
Když tma tě obklopila
Když tma tě obklopilaZvuky mnohem zřetelnější bylyA fantazie ta naplno začala pracovatTak nořil jsi se do hlubin sebeA viděl jsi zvláštní obrazyUchvacující tě svojí pestrobarevnostiPlně soustředěn jen a jen na sebeAby se ti před očima Neztratila ona úchvatná podívanáJsi na konci cesty vlastními hlubinamiDo ruky vzal duhovou kuličku,Která zde na dně leželaKuličku, kterou jsi v dětství ztratilA teď opět objevil.
Paprsky podzimního slunce
Paprsky podzimního slunce
Odívají krajinu do barev,
které jakoby mistr malíř
nanášel svelkým citem a rozvahou
Vyzvánění zvonů ...
Jdu podzimním ránem
A kolem dokola mlha
Co rozprostřela se po krajině
Jako hustě tkaná bílá záclona
Hájovna na kraji lesa
Stála tam osamocenáKamenná hájovnaNa kraji lesaCo samota jejíTolik blízká mi bylaNa chvíli jsem sePřed ní zastavilAbych si naplno vychutnalNaše vzájemné souznění.
Vnímáš svůj hluboký dech
Jdeš noční tmouSám do sebe ponořenVnímáš svůj hluboký dechCo osvobozuje těOd všeho malichernéhoOd všeho pozemskéhoSestupuješ stále hloubějiDo svého nitraA přitom jakoby z velké dáliCítíš slabý závan větruCo vůni okolních vod jezeraK tobě přinášíCo neskutečně opojnéSe ti zdajíCítíš se být absolutně volnýNičím a nikým nespoutanýMáš pocit, že všechny snySe ti v tento okamžik plníA ty se neustáleHlouběji a hlouběji noříšDo míst svého nitra o kterýchNejmenší ponětí jsi nemělAž hlava se ti z toho příjemně točí ….
Moc toho nezbylo
Moc toho nezbyloJen jakýsiVzdálený závanOmamné vůně ve větruJinak už skutečně nicA ani to všakNení zdalekaTak máloJak by se mohloNa první dojem zdátMoc toho nezbylo ….
Deštěm těhotné
Když mlha stoupá z lesůK obloze deštěm těhotné Mé nitro je až po okraj Naplněno hlubokým splínemZ toho krásně smutného obrazu.
Plachetnice bílé
Ze strmého břehu
Sluncem večerním
Sytě oranžově zabarveného
Chalupa celníka
Ke mně promlouvá
Ten dům blízký mi je Svojí tajemnostíSvojí patinou sešlostiJakoby jen pro mě ožilStává se bytostíCo přes dávné věkyKe mně promlouváHlubokým konejšivým Hlasem bytostiCo hodně nepříjemného I příjemného prožilaJak to tak v životě Věcí i lidí chodí.
Jsou noci
Jsou noci,Kdy cítíš se být,Tak sámTemnotou obestřenTemnotou co do černéhoPláště si tě odělaVnímáš jen svůj dechZtracený v oceánuAntracitové nicotyVšak s nadějíV lepší časy příští.
Divočák Pepa
Divočák Pepa strašně rád do všeho a zároveň také do všech rejpal. Rejpání byla jeho největší vášeň. Doslova se vtom vyžíval. Pepa tedy rád rejpal do všeho co vlese leželo, stálo a nebo se pohybovalo.
Morče a tygr
Stálo na vysoké hoře morče. Jak tak zde bylo již delší dobu. Začalo se mu zdát, že je jaksi mnohem větší a mocnější než obvykle. Pocítilo náhle, tu pradávnou touhu živočišstva mít někoho kdo by se mu obdivoval a zároveň mu byl i tak trochu podřízený.
Tolik blízká
Jsi mi tolik, Tolik blízkáBlízká jako mořeCo svými vlnamiJiž staletí omýváSkaliska na březíchA ty svými nárazyJe do hladkých tvarůVymodelovaly
Tak i já pod vlivemTvé přítomnostiTak nějak svéVnitřní hrany zaobluji.
V nitru tak tiše
Je takové vláčně tichéSváteční odpoledneA do nitra neodbytněVtírá se jarní splínTakový až nadpozemsky silnýA já ztrácím pocit realityMé okolí kamsi mizíA v nitru tak tiše,Tak tiše mi jeVnímám jen mámivéA vábivé ozvěny tónůCo vycházejí kdesi ze měJsem teď sám se sebouZcela propojenA zas na chvíliSám se sebou smířenA co může být více ….
Teskná nálada
Déšť na parapet dopadáA teskná náladaDo hlubin Mého nitra pozvolna vtékáPomalu a jistě Se do sebe propadámAbych se tamV dobrém setkal se svým Nostalgickým já.
Intenzivní ticho
Bloumal jsem vesnicíDo tmy, jakDo téru ponořenéA přitom naslouchalIntenzivnímu tichuCo rozechvívalo mé nitroA z dáli ke mně doléhalSlabounce znějící šumPotoka tekoucího pod strání …
Bouřka začíná
A bouřka se blížíDíváš se z okna venA strach v srdciDětskémVenku již temno jeVítr zesilujeA bouřka začínáDalší blesk z nebe sjelOzářil tvář mouA srdce divoce bijeMám touhuNěkam si zaléztVšak neodolatelnáJe ta venkovní podívanáVidíš stromy ve větrolamuCo se pod náporemVětru a deště ohýbajíProvazce deště teďNa zem dopadajíKaluže se vytvářejíDramatická je to scénaCo ještě nějaký čas trváPak zklidnění přicházíA já nabytýTěmi úchvatnými obrazyOd okna odcházím.
Jak hladina oceánu
Když noc se stáledo temnější propasti propadáty cítíš větší a větší steskJakoby on své kosti znavenésložil do duše tvéCo dnes je, jakhladina oceánu pustá.
Večer v zahradě snové
Měsíc bleděmodrý na obloze
Zahradu osvětluje
Nádechem snovým
Ta tajemnou se jeví
Vlčí mák
Vlčí mák
Prudkou láskou
Ke kopretině vzplál
Až z toho celýsčervenal
Útesy v Pourville
Tak procházet se
Po útesech vPourville
To sen můj byl
A je i dále
Tajemná krajina
Mraky šedéPo obloze plujíMezi nimi občasSluníčko zasvítíKrajinu takNejprveDo světlých tónůZabarvujeA pak náhleTmavéSe objevujíTa krajinaTajemnýNádech máJako obrazyNa,kterých umělMistrRembrant van RijnTak skvěleSvětlo a tmuV kontrastechZachytit
Po dlouhé cestě
Po cestě dlouhé
Na obnažených
Kořenech stromu
Teď odpočíváš
Klid a ticho nastane
Klid a ticho nastane
A čas
Ten vítr odvane
Nic není
Jasný světlý bod
Nejprve
Černá jen noc
Pak zpoza mraků
Měsíc na oblohu
Topoly na břehu Epte
Odlesk ranního slunce na topolech
Do oranžové a žluté je zabarvuje
Zelená smodrou to pak
Do harmonie vyvažuje
Večer v Benátkách
Oranžová záře
Téměř celou oblohu
I kus moře
Doslova
Strmě k výšinám
Zvolna se
Fantaskníkrajina
Ze šera noci
Vynořuje
Strašidelný dům
Překročil práh rozbořeného domuTam ležel starý stolekTam zas rozbitý hrnekPomalu prošelTen strašidelný důmŘekl si,Kde jsem to bylJak jsem to žil
Voda II
Strašně rád se koupu jakmile vidím někde nějakou příznivou možnost ke koupání ihned jsem ve vodě. Nejraději se koupu vpřírodě. Takový rybníček uprostřed lesů to je něco pro mě. Jakmile se jen trochu oteplí hned jsem u vody.
Romantická Vysočina
Vysočinu mám nejraději na podzim. To když listí na stromech se tak nádherně pestrobarevně zabarví. Ty listy jabloní, třešní, bříz, dubů, . vypadají jak malířská paleta.
Tichý les
Kolem dokola tichý les
Korunami stromů
Jemně pronikající
Příjemně hřející
Vzduch
Vzduch to je především svoboda. Ty nekonečné prostory nad námi. Ty nepředstavitelné dálky, které vždy lidilákaly vznést se vzhůru koblakům. Odvěká touha lidstva uniknout zemské přitažlivostis tím spojené poznávání a dobrodružství.
Voda
Pod slovem voda si hned představím Dyji. Pamatuji si na ní ze svého dětství, kdy jsme ještě bydlel vPasohlávkách. Na řeku tekoucí moravskými rovinami. Na její klidnou hladinu ozářenou slunečními paprsky.
Oheň II
Při slově oheň si vzpomenu na Vysočinu a večery trávené při ohýnku. Byly to velice romantické noci při kytaře, buřtech a dobrém pití.
Ta klidná a tichá krajina ponořená do tmy a do toho praskající dříví a zpěv. To byly nádherné chvíle plné tajemných okamžiků, částečného strachu a veselí.
Italské nebe
Žhavá rudá láva
Z hory tryská
Až do závratných výšin
Italského nebe
Zima na Vysočině
Po dvou měsících strávených vPraze odjíždím dnes na Vysočinu. Vstávání a čekání na autobus tedy moc nemiluji. Když už pak sedím vautobuse to je jiné. Rád pozoruji krajinu míhající se za okny.
Oheň
Oheň ve výhni krvavě plápolá
Ozývají se údery kladiva o kovadlinu
Jiskry létají kol dokola v bláznivém reji
a mísí se z vůní rozžhaveného kovu
Je těžké tomu uvěřit
Tekl potok podél svahu
Pak jej to však přestalo bavit
On postavil si hlavu
a začal téct do svahu
Nebavit kabát viset na věšák
Nebavit kabát viset na věšák
Kabát vyrazit do ulic
Tam narazit na druhý kabát
Ptát se druhý kabát co tu dělat
A oči zaslepuje
Někde hluboko uvnitř
Obraz za obrazem se střídá
a oči svým třpytem a jasem zaslepuje
Jen nepodlehnout jejich mámivé
To ty jsi své srdce otevřela
Pevná půda se pod nohama hnula
Propast do hlubin země se otevřela
To Země své srdce obnažila
To ty jsi své srdce otevřela
Modrá kobaltová obloha
Modrá kobaltová obloha
a vítr se žene tryskem krajinou
Prach vířící se až vysoko nad zem
Blíží se divoká bouře
Kerský les
Mám rád ten
Tichý kerský les
Mám rád tu
Záplavu mohutných borovic
Vrba
Své větve sklání
Kvodní hladině
Jako, když člověk
Sklání smutně hlavu svou
Jeho koruna tiše šuměla
Rostl na zorané mezi strom
Jeho koruna tiše šuměla
Vyprávěla starý příběh
Příběh stromu a krajiny
Tolerance
Je základem bytí slidmi i sokolním světem . Tolerance předpokládá mít cit a znalosti o lidech i přírodě. Záleží jen a jen na nás, jak velké toleranci se naučíme. Co všechno se budeme chtít dozvědět o svém okolí, ať už blízkém, či vzdáleném.
Žlutý dům (Vincentův dům)
Tak jsem si našel dům svých snů. Zde v Arles jsem konečně spatřil to pravé Slunce a objevil nový domov. Slunce je zde cítit a vidět úplně všude odráží se i od fasády „mého“ domu. Všechno je zde prozářené, vše je jakoby zabarvené do žlutá.
Na Vysočině
Je zimní podvečer, i když na zimu to vůbec nevypadá. Po sněhu ani památka. Jdu totiž blátivou cestou, míjím poslední stavení ve vsi. Pak už cesta mírně stoupá knedalekému smrkovému lesu.
Babí léto
Šel jsem sám pozdním podzimním podvečerem. Slunce právě pomalu zapadalo za obzor. Jeho již jen slabě hřející paprsky, svým nádherně oranžovým světlem ozařovalo okolní krajinu.
Ta překrásná a téměř neskutečná oranžová barva mně docela uchvátila.
I to málo...
Mám rád podzim
i to málo
listí na stromě
a také mlhu
Karel Kadraba
Karel Kadraba „pracuje“ rád vnoci
Karel má totiž „krásnou“ práci
On totiž každou noc krade
Kradení je jeho droga
Samota
Cosi vlastně představit pod pojmem samota. Je samota nechtěná a chtěná. Za prvně nechtěná: závisí na podmínkách, kde bydlíme, zda jsme zdraví, nebo nemocní. Je to zčásti závislé na tom, jak jsme založeni .
Prostor
Prostor vnímám ve dvou rovinách. Zaprvé je to prostor, který nás obklopuje, tzn. fyzický.
To je například naše rodná krajina.
Krkavec Karel
Krákal krkavec Karel Kačaba
na krásně zoraném poli
nedaleko Kroměříže
Krákal tu Karel už druhý rok
Rozsévač
Vzduch se doslova vlní a chvěje žárem slunce. Slunce zabodává své paprsky do již tak rozpálené země. Já však musím sít obilí do horké, zorané úrodné půdy.
Jdu pomaloučku a dopůdy seji zrna, z nichž zrodí se obilné klasy.
Obilné pole s havrany
Zjevuje se mi jakoby ve snu, černomodrá kobaltová obloha a žlutě zářící obilné pole. Ten kontrast vzbuzuje pocit tísně a napětí. Vše ještě dramatizují přilétající havrani. Jsou stále blíž a blíž a letí stále níž a níž nad zemí.
Putování středověkem
Sraz byl 9:25 na Masaryčce. Když jsem tam dorazil byla tam Iva, Helenka, Olinka a Anička. Nebylo nás tedy moc chvíli jsme čekali jestli ještě někdo přijde. Nikdo již nedorazil a tak jsme se ještě rozhodovali zda vtak malém počtu nebude lepší zůstat vPraze a jít třeba do Botanické zahrady vTróji popř.
Výstup na vrchol vysněné hory
Tak jsme tentokrát při muzicírování vyrazili i sesvými nástroji do velehor. Byly to tajemné blíže nespecifikované hory. Byly to, tak trochu imaginární hory kdesi až na konci světa.
Když jsme tam s naší horskou vedoucí Kájou a našimi nástroji dorazili bylo zrovna zataženo a vládla zde spíše melancholická nálada.
Výlet do Břevnova
Tak jsme se sešli u brány kláštera vBřevnově Jitka, Blanka, Růženka, Vesuvanka. , Jana R. , Petr, já a pak ještě další tři lidičky, které jsme neznal.
Nejprve jsme se po vzájemné dohodě vydali přímo do kláštera.
Smutek
Smutek se snáší na duši mou. A splín se ve vzduchu vznáší. Někdy přichází nevím odkud. Někdy příjemně pohladí, někdy však nepříjemně zamrazí.
Mlha se snesla na ...
Mlha se snesla na podzimní krajinu. Všude vládne posvátné ticho a klid. Jen slabý větřík se prohání, listím již prořídlých korunách stromů. Mlha stále více halí krajinu do svého mléčného hávu.
Topol
Stojím si tu, tak na okraji větrolamu u obce Pasohlávky, která se nachází nedaleko od Mikulova. Stojím tu už bezmála sto let. Moje kořeny jsou hluboko zapuštěny do úrodné půdy tohoto malebného zákoutí jižní Moravy. Můj mohutný kmen se vypíná do výše dvaceti metrů.
Podzimní cesta Hanička
Vedu přes krásný starobylý kamenný můstek. Jsem už tedy pořádně prošlapaná. Prošlo po mně lidských i zvířecích nohou. Projelo po mně mnoho dopravních prostředků.
Strom samotář
Déšť zkrápí mojí korunu. Mé listí se začíná barvit do podzimních barev. Jakmile zafouká trošku vítr, začíná ze mne rvát ty nádherně zbarvené listy. Je to jakoby mi kanuly slzy.
Domeček v horách
Bydlím vmalém domečku a občas do naší malé vesničky chodím nakupovat. Zrovna včera jsem si říkal, že už jsem si dlouho nepochutnal na pořádném krajíci chleba se sádlem. A tak jsem se rozhodl , že dnes půjdu do té naší vesničky koupit syrové sádlo na vyškvaření. Pořádně se při té příležitosti projdu dostanu se mezi lidi a uvidím především naši krásnou prodavačku.
Hlemýžď
Pomalu se plazím po louce. Nikam nespěchám:Mé pomaloučké tempo mi absolutně vyhovuje. Vím, že doba je uspěchaná, tak proč bych se měl já někam hnát.
Teď zrovna zdolávám napříč polní cestu.
Vodopád
Jsem vodopád. Teču si mezi skalami a je mi tak nějak dobře po duši. Nikdo mně nic neporoučí a tak si jen tak vesele teču dolů do údolí. Ten sešup do údolí to tedy miluji.
Tak si tak nějak krásně žijeme.
Tak si tak nějak krásně žijeme vté naší vesničce. Pořád se tu u nás něco děje není to tedy žádná ospalá vesnička. Tuhle náš spolek rybářů, ale ne ledajakých, snaží se být sportovní vůči rybám a tak je chytají rovnou do ruky. Jarda Lopatka si proto pořídil ve městě velice slušivou zelenou čepička a k tomu červené brýle.