Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNETYPICKY PŘED VOLBAMI
12. 01. 2007
4
0
3330
Autor
fungus2
Když se korupce naší radnice dotkla hvězd a povídali si o ní nejenom vrabci na střeše, ale i myši v místním kostele, tak se už schylovalo k volbám. Ty jen urychlilo cvičení hasičů, kteří nacvičovali evakuaci radnice. Toho mnozí občané využili k defenestraci radních do roztažených plachet. I já jsem se k tomu připletl jako dobrovolný hasič. Ale nějakým omylem mne také vyhodili. Já jsem však dopadl na plošinu hasičského vozu, na niž jsem v otřeseném stavu spustil vodní dělo. Proud vody mnohá okna vysklil, načež od radnice prchalo poklusem spousty naštvaných i mokrých lidí. Ale radnice byla aspoň zase čistá.
Netrvalo to dlouho a na sídlišti vzplál ostrý předvolební boj. Byl jsem překvapen kolik lidí začalo usilovat o své zvolení. Do mnohých bych opravdu neřekl, že ze dne na den se stanou kandidáty na radní s jasným volebním programem. Když i můj soused pan Bezoušek počal kandidovat, což jsem se dozvěděl z předvolebního plakátu nalepeném na mých dveřích, tak jsem si řekl, že bych mohl také kandidovat. Ostatně všichni mě tady za ta léta velmi dobře znali.
A tak jsem se vrhl na výrobu plakátů, přičemž bylo mou snahou vést originální kampaň po sídlišti. Na balkon jsem vyvěsil prostěradlo s varovným nápisem: LIDÉ BDĚTE, KORUPCE KVETE! I moje vozidlo se brzo proměnilo k nepoznání. Na jeho boky jsem napsal následující heslo: KDO MĚ ZVOLÍ, TEN NEPROHLOUPÍ. A na střechu jsem umístil obří reproduktory, ze kterých jsem hodlal hlásat svůj volební program. Nebyl originální, a ani nemohl být. Protože jsem si opsal z předvolebních plakátů ostatních kandidátů ty nejvznešenější populistická hesla. Přitom mi došlo, že podobným heslům ani sám nevěřím, ale doufal jsem, že někteří snad uvěří. Tudíž jsem je chtěl podat, co nejoriginálnějším způsobem.
Má volební jízda však zanedlouho skončila po rozpadnutí auta, ale jelikož se to stalo uprostřed sídliště, tak jsem počal do mikrofonu recitovat předvolební hesla.
„Hola, hola, volby vás k urnám volaj! Kdo nevolí, na toho hledím s nevolí! Kdo hlas mi dá, toho budu mít rád! Když mě zvolíte, tak s korupci zatočíme! Svým úsilím, ledacos možná vyřeším! Mé zvolení, vám skvělou budoucnost zajistí! Hlas mi dejte, po volbách se budete mít lépe!“
Netrvalo to dlouho a brzo se ke mně seběhlo dost lidí. To mi dodalo sebevědomí a začal jsem zpívat. „Já kandidát malý, jsem do politiky žhavý. A až mě zvolí, tak vše se tady k lepšímu změní! A kdo nevěří, ať mne volí!“
Přítomní lidé na mne dost nevěřícně hleděli, ale já jsem je chtěl přesvědčit o tom, že to myslím upřímně. A tak jsem tedy do reproduktorů chtěl pustit naší státní hymnu. Jenže místo ní se ozvala rocková melodie, přičemž se nějak prudce zvýšila hlasitost. Vyděšení lidé s prsty zaraženými v uších se rozprchli všemi směry. Mně se podařilo nasadit si na uši sluchátka proti hluku, které jsem po minulých zkušenostech s reproduktory radši tentokráte měl po ruce.
Tolik decibelů asi ještě nikdy předtím sídliště nezažilo. Země se chvěla, listy ze stromů opadávaly a ptáci začali nezvykle houfně odlétávat. Pak však zavládlo ticho. S pocitem, že se mnou zametla tlaková decibelová vlna, jsem otřesen pomalu lezl po čtyřech. Zanedlouho mému zraku neunikli přibíhající rozkřičení lidé.
„Moji věrní voliči. Na vás je spolehnutí!“ zařval jsem na ně, protože sluch mi v tu chvíli moc dobře nesloužil. Vzápětí se mi zdálo, že slyším mnohonásobný křik. Po něm se vzduchem mihlo velké množství různých předmětů. To už se mi začínalo vše srovnávat v hlavě, načež jsem si plně uvědomil co se děje. A tak mne rychle přešla chuť na kandidování i vlastní volební kampaň. A vzápětí jsem prchal před rozzuřeným i dočasně nahluchlým davem napříč sídlištěm. Přitom se do běžícího davu přimíchali kandidáti na radní a brzo se jednalo o jejich předvolební běh.
POKRAČOVÁNÍ NĚKDY PŘÍŠTĚ.
Netrvalo to dlouho a na sídlišti vzplál ostrý předvolební boj. Byl jsem překvapen kolik lidí začalo usilovat o své zvolení. Do mnohých bych opravdu neřekl, že ze dne na den se stanou kandidáty na radní s jasným volebním programem. Když i můj soused pan Bezoušek počal kandidovat, což jsem se dozvěděl z předvolebního plakátu nalepeném na mých dveřích, tak jsem si řekl, že bych mohl také kandidovat. Ostatně všichni mě tady za ta léta velmi dobře znali.
A tak jsem se vrhl na výrobu plakátů, přičemž bylo mou snahou vést originální kampaň po sídlišti. Na balkon jsem vyvěsil prostěradlo s varovným nápisem: LIDÉ BDĚTE, KORUPCE KVETE! I moje vozidlo se brzo proměnilo k nepoznání. Na jeho boky jsem napsal následující heslo: KDO MĚ ZVOLÍ, TEN NEPROHLOUPÍ. A na střechu jsem umístil obří reproduktory, ze kterých jsem hodlal hlásat svůj volební program. Nebyl originální, a ani nemohl být. Protože jsem si opsal z předvolebních plakátů ostatních kandidátů ty nejvznešenější populistická hesla. Přitom mi došlo, že podobným heslům ani sám nevěřím, ale doufal jsem, že někteří snad uvěří. Tudíž jsem je chtěl podat, co nejoriginálnějším způsobem.
Má volební jízda však zanedlouho skončila po rozpadnutí auta, ale jelikož se to stalo uprostřed sídliště, tak jsem počal do mikrofonu recitovat předvolební hesla.
„Hola, hola, volby vás k urnám volaj! Kdo nevolí, na toho hledím s nevolí! Kdo hlas mi dá, toho budu mít rád! Když mě zvolíte, tak s korupci zatočíme! Svým úsilím, ledacos možná vyřeším! Mé zvolení, vám skvělou budoucnost zajistí! Hlas mi dejte, po volbách se budete mít lépe!“
Netrvalo to dlouho a brzo se ke mně seběhlo dost lidí. To mi dodalo sebevědomí a začal jsem zpívat. „Já kandidát malý, jsem do politiky žhavý. A až mě zvolí, tak vše se tady k lepšímu změní! A kdo nevěří, ať mne volí!“
Přítomní lidé na mne dost nevěřícně hleděli, ale já jsem je chtěl přesvědčit o tom, že to myslím upřímně. A tak jsem tedy do reproduktorů chtěl pustit naší státní hymnu. Jenže místo ní se ozvala rocková melodie, přičemž se nějak prudce zvýšila hlasitost. Vyděšení lidé s prsty zaraženými v uších se rozprchli všemi směry. Mně se podařilo nasadit si na uši sluchátka proti hluku, které jsem po minulých zkušenostech s reproduktory radši tentokráte měl po ruce.
Tolik decibelů asi ještě nikdy předtím sídliště nezažilo. Země se chvěla, listy ze stromů opadávaly a ptáci začali nezvykle houfně odlétávat. Pak však zavládlo ticho. S pocitem, že se mnou zametla tlaková decibelová vlna, jsem otřesen pomalu lezl po čtyřech. Zanedlouho mému zraku neunikli přibíhající rozkřičení lidé.
„Moji věrní voliči. Na vás je spolehnutí!“ zařval jsem na ně, protože sluch mi v tu chvíli moc dobře nesloužil. Vzápětí se mi zdálo, že slyším mnohonásobný křik. Po něm se vzduchem mihlo velké množství různých předmětů. To už se mi začínalo vše srovnávat v hlavě, načež jsem si plně uvědomil co se děje. A tak mne rychle přešla chuť na kandidování i vlastní volební kampaň. A vzápětí jsem prchal před rozzuřeným i dočasně nahluchlým davem napříč sídlištěm. Přitom se do běžícího davu přimíchali kandidáti na radní a brzo se jednalo o jejich předvolební běh.
POKRAČOVÁNÍ NĚKDY PŘÍŠTĚ.
Byl jsem překvapen kolik lidí začalo usilovat o své zvolení. Do mnohých bych opravdu neřekl, že ze dne na den se stanou kandidáty na radní s jasným volebním programem. Když i můj soused pan Bezoušek počal kandidovat, což jsem se dozvěděl z předvolebního plakátu nalepeném na mých dveřích. Tak jsem si řekl, že bych mohl také kandidovat. Ostatně všichni mě tady za ta léta velmi dobře znali.
To tedy jo)))
TIP