Lucie

Cítím se tak sevřeně, úží se mi hrdlo a v plicích to píchá, když dýchám, hlava třeští, ruce mě zebou, ale lije se z nich pot... zespoda pryčna, ze stran to bodá, ze shora na hrudník tlačí...

Maminko, kde jsi?

Byl tu pan doktor, ta paní odvedle ho zavolala. Když viděl, že skoro nemám peníze, vzal si ty, co zbyly, za cestu a zas odešel.

Už se setmělo. Dírou po okně sem fičí studený vítr. Je mi taková zima. Chtěla bych mít peřinu, co má moje paní ve svém pokoji. Určitě se moc zlobí, že jsem dneska nepřišla. Vyhodí mě...!

Ach, co si jen počnu?

Šourání starého Petra už taky utichlo. Jak se mu dnes asi dařilo? Přijde se podívat, co se mnou je, proč mě za celý den při prodávání ani jednou neviděl? Zeptá se, co mě bolí? Ne, na to ať se neptá! Bolelo by to jistě víc, kdybych o tom začala mluvit... a že bych dlouho mluvila! Ale on stejně nepřijde, už je pozdě, strážný odtroubil večerku, lidé už ven nesmí. Ale kdyby přišel, mohl by přinést trochu mléka, jak to občas dělá... On by stačil hrnek vody. Jakou mám žízeň! Proč je ta studně tak daleko?! Nesmím ven, nestihla jsem si přinést ani vědro vody...

Nemůžu spát. Potřebuji pít. Ale tělo mám tak těžké, horké a bolavé... Nemůžu hnout ani rukou, je tak veliká a ohromná! Všude je strašná tma, vůbec nic nevidím, ani na špičku nosu si nedohlédnu. Asi tu dnes nebyl lampář. A zima! Jaká tu je zima. Venku vyjí psi, dupou strážní - stejně ale slyším, jak mi zuby drkotají a vítr jak oknem fičí.

Svítá. Cítím to. Pohnout očima je tak složité, kašlat už nemůžu. Ruce ani nohy necítím. Nožičky moje, hněte se, já přeci musím do práce...! Paní už mě zpět nevezme, jestli se hned nezvednu a nepůjdu ji odprosit!

No tak, musím vstát... musím... jsem tak ospalá a rty mě pálí...

Dostala jsem krásnou nadýchanou peřinu. Bílou peřinku! V noci sněžilo. Všechno se mi v pokoji tak krásně leskne. Až z té nádhery oči bolí, raději je zavřu, za chvíli budu mít zmrzlé vločky na řasách, jak to mívám, když si jdu v zimě ven hrát... A budu vypadat jako paní, když se chystá na slavnost, celá pěkně upravená a vyšňořená. To bude krása!

Je mi taková zima... Kdyby tu tak byla maminka.

Epilog

26. listopadu 1540

Dětské tělo ženského pohlaví, bez známek násilí.

Příčina smrti : nemoc, podchlazení.

Spáleno téhož dne.

                                                        Mistr Jan z Kludně

__________________________________________________________________________________________

26. listopadu 1540

Dospělé tělo mužského pohlaví...

...

...