ZOO 131104

Opravdu tam stál. Na rohu rušné pražské ulice. Ještě mě čekal! Srdce mi poskočilo radostí. Hned jsem ho poznala. Byl přesně takový, jak jsem si představovala. Tak excentrický a zvláštní. Na první pohled už i tím, že měl na druhém konci vodítka stejně hubeného a stejně vybarveného člověka.
Na mé koktání o tom, že jsem nemohla najít metro, jen shovívavě potřásl hlavou. Jsem zvyklý trpělivě čekat na svou kořist - říkaly jeho přivřené vlčí oči.
Znám za rohem přívětivou hospůdku, nezajdem? Zajdem – nadšeně souhlasím.
Abychom nezašli žízní - zažertoval a štěkavě se rozesmál.
Jsi v Praze, dáme si vídeň - věta piju whisky byla ignorována- povolím mu pár piv, a abych ho dostal potom domů, mám v ledničce ještě nějaké lahváče. Ony to sice servírky nerady vidí, když tu bude pít s náma ( prý kvůli nějaké hyeně, co ohrožuje zdraví ), ale drobnou radost mu povolím.
A ještě takovou užitečnou radu. Nedívej se mu upřeně do očí.. bere to jako výzvu a okamžitě zaútočí. To je pak hodně nebezpečný a nevím, jestli bych ho udržel. Příště si radši dopředu naplánuj únikovou cestu. Hmm- sjel podceňujícím pohledem má andělská křídla – to ti bude asi naprd. Ovšem tebe chrání ten Zenit, co máš za sebou. Já ho držím zkrátka ( řemen se nebezpečně napjal) ale někdy je to nad mé síly. Jednou jsem mu musel – považ - dokonce prokousnout nos ! A pak se ke mně lišácky naklonil a mrkl - jediný povel, který bezpečně zvládá je : halí belí…..ale radím ti ho radši nezkoušet…
…a večer plynul... zrcátka a korálky se už dávno přestěhovaly do mé kapsy…on byl stále svěží…snad to způsobil piškotový doping… zatímco ten druhý snad měl tu whisku v kafi…
Ještě dlouho potom, co jsme si dali pac a pusu jsem se za nimi dívala. Snad zamává ocáskem…nezamával…ani jeden… přesto to byl krásný večer…
Co ? Že jsem se zapomněla zmínit o ZOO ? Máte pravdu. Tam jsme vůbec nebyli. Už jste někdy viděli anděla v ZOO ? Neviděli ? Tak vidíte. Jsou prostě vzácní.

---