Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNETYPICKY V ZIMĚ
09. 02. 2007
3
0
2918
Autor
fungus2
Že venku chumelí jsem zjistil poté, když v obývacím pokoji byla mnohacentimetrová vrstva sněhu. A nebylo divu. Sklo v okně neexistovalo od té chvíle, kdy se mi jej podařilo vysklít. A tak jsem si tedy v obýváku postavil sněhuláka. Jelikož byla sobota, tak mne napadlo, že bych mohl vyrazit za zimními radovánky. Vhodné oblečení se nalézalo pověšené na šňůrách na balkoně. Asi za to mohl mráz, protože se mi ono oblečení podařilo servat i s těmi šňůrami. Následně jsem byl překvapen, jak se mi těžko do oblečení lezlo.
Po oblečení jsem měl pocit, že mám na sobě těžké brnění. Uplynula více jak hodina, než se mi podařilo dojít z obývacího pokoje do předsíně. Další hodinu mně trvalo plížení do pokoje k topení. U něho po delším čase oblečení zase znormálnělo. Což jsem si uvědomil při náhlém přívalu horka, které mě přinutilo k rychlému pobíhání po bytě. Spokojenost však převážila nad lehkými popáleninami, načež se má pozornost soustředila na nalezení lyží. Ty jsem našel k mému překvapení zatapetované v předsíni. Každá byla jinak dlouhá a měl jsem také pocit, že jsou obě na pravou nohu. Ale to mi vůbec nevadilo.
Netrvalo to dlouho a vyzkoušel jsem si sjezd po schodech mezi druhým a prvním patrem. Když se mi vše srovnalo v hlavě, a po spočítaní modřin, se mně už do sjíždění schodiště mezi prvním patrem a přízemím nechtělo. Za to mne zlákaly zasněžené schody před vchodem domu vedoucí na chodník. Sjetí schodiště proběhlo bez potíží, ale na chodníku pod nimi stála správcová Blažková, která vzápětí nestála.
Praštěný hrabadlem na uklízení sněhu a s ječící Blažkovou jsem se projel napříč zasněženou ulicí. Následný náraz do otevřené popelnice zakončil mou jízdu s ní na lyžích.
„Zlomil jste mi hrabadlo!“ vyjekla na mne správcová.
„A vy mě zase lyže!“ řekl jsem jí.
„To mi zaplatíte!“ zařvala.
„Někdy příštééé!“
„Okamžitě!“ vyhrkla ze sebe a její hůl dopadla na má záda. A tak jsem vyskočil z nitra popelnice, abych se spasil před rozběsněnou správcovou Blažkovou.
Po doběhnutí do vchodu jsem si vzpomněl, že mám ve sklepě speciálně upravené motorové prkno na surfování. Napadlo mne, že bych tenhle svůj vlastnoruční vynález mohl vyzkoušet v zimních podmínkách. A tak jsem zanedlouho stanul na surfovacím prkně. Nastartování se mi podařilo. To co následovalo se dá těžko popsat. Surfování po zasněženém sídlišti bylo dost náročné. Nějak mě přestaly poslouchat brzdy, načež jsem nadvakrát vyděsil lidi v místním obchodním centru. Po třetí se mi sice podařilo vyhnout nákupnímu centru, ale následoval náraz do vozu, co mělo pluh. Jeho řidič zmizel za táhlého výkřiku s motorovým prknem v dálce a já jsem se ocitl v kabině vozidla.
„Tak, a teď protáhnu naší ulici!“ napadlo mne. A rozjel jsem auto přímo k oné ulici. Hodně lidí bylo asi překvapeno, když spatřili vozidlo s pluhem, jak si razí cestu přes trávníky napříč sídlištěm. Nějak se mi nepodařilo vyhnout novinovému stánku, v němž paní Novinová byla nepříjemně překvapená. A to nejenom tím, že k ní do stánku naskákalo dost vyděšených lidí, ale také projížďkou po sídlišti. Moje vjetí do ulice připomínalo spíše příjezd buldozeru. Nebylo v mých silách se vyhnout všem sněhem zapadaným autům v ulici. Snaha o zabrždění se minula účinkem, a tak zanedlouho ulice byla skutečně dokonale protažená.
To se samozřejmě nelíbilo mnoha lidem a také správcové Blažkové, která se stále nacházela v popelnici na velké hromadě všeho možného, přičemž řvala jako tur. A brzo se ulicí neslo velké množství křiku i od jiných. Snaha maskovat se za sněhuláka mi nevyšla, načež jsem byl nucen prchat sídlištěm.
Po oblečení jsem měl pocit, že mám na sobě těžké brnění. Uplynula více jak hodina, než se mi podařilo dojít z obývacího pokoje do předsíně. Další hodinu mně trvalo plížení do pokoje k topení. U něho po delším čase oblečení zase znormálnělo. Což jsem si uvědomil při náhlém přívalu horka, které mě přinutilo k rychlému pobíhání po bytě. Spokojenost však převážila nad lehkými popáleninami, načež se má pozornost soustředila na nalezení lyží. Ty jsem našel k mému překvapení zatapetované v předsíni. Každá byla jinak dlouhá a měl jsem také pocit, že jsou obě na pravou nohu. Ale to mi vůbec nevadilo.
Netrvalo to dlouho a vyzkoušel jsem si sjezd po schodech mezi druhým a prvním patrem. Když se mi vše srovnalo v hlavě, a po spočítaní modřin, se mně už do sjíždění schodiště mezi prvním patrem a přízemím nechtělo. Za to mne zlákaly zasněžené schody před vchodem domu vedoucí na chodník. Sjetí schodiště proběhlo bez potíží, ale na chodníku pod nimi stála správcová Blažková, která vzápětí nestála.
Praštěný hrabadlem na uklízení sněhu a s ječící Blažkovou jsem se projel napříč zasněženou ulicí. Následný náraz do otevřené popelnice zakončil mou jízdu s ní na lyžích.
„Zlomil jste mi hrabadlo!“ vyjekla na mne správcová.
„A vy mě zase lyže!“ řekl jsem jí.
„To mi zaplatíte!“ zařvala.
„Někdy příštééé!“
„Okamžitě!“ vyhrkla ze sebe a její hůl dopadla na má záda. A tak jsem vyskočil z nitra popelnice, abych se spasil před rozběsněnou správcovou Blažkovou.
Po doběhnutí do vchodu jsem si vzpomněl, že mám ve sklepě speciálně upravené motorové prkno na surfování. Napadlo mne, že bych tenhle svůj vlastnoruční vynález mohl vyzkoušet v zimních podmínkách. A tak jsem zanedlouho stanul na surfovacím prkně. Nastartování se mi podařilo. To co následovalo se dá těžko popsat. Surfování po zasněženém sídlišti bylo dost náročné. Nějak mě přestaly poslouchat brzdy, načež jsem nadvakrát vyděsil lidi v místním obchodním centru. Po třetí se mi sice podařilo vyhnout nákupnímu centru, ale následoval náraz do vozu, co mělo pluh. Jeho řidič zmizel za táhlého výkřiku s motorovým prknem v dálce a já jsem se ocitl v kabině vozidla.
„Tak, a teď protáhnu naší ulici!“ napadlo mne. A rozjel jsem auto přímo k oné ulici. Hodně lidí bylo asi překvapeno, když spatřili vozidlo s pluhem, jak si razí cestu přes trávníky napříč sídlištěm. Nějak se mi nepodařilo vyhnout novinovému stánku, v němž paní Novinová byla nepříjemně překvapená. A to nejenom tím, že k ní do stánku naskákalo dost vyděšených lidí, ale také projížďkou po sídlišti. Moje vjetí do ulice připomínalo spíše příjezd buldozeru. Nebylo v mých silách se vyhnout všem sněhem zapadaným autům v ulici. Snaha o zabrždění se minula účinkem, a tak zanedlouho ulice byla skutečně dokonale protažená.
To se samozřejmě nelíbilo mnoha lidem a také správcové Blažkové, která se stále nacházela v popelnici na velké hromadě všeho možného, přičemž řvala jako tur. A brzo se ulicí neslo velké množství křiku i od jiných. Snaha maskovat se za sněhuláka mi nevyšla, načež jsem byl nucen prchat sídlištěm.
A tak jsem si tedy v obýváku postavil sněhuláka
Po doběhnutí do vchodu jsem si vzpomněl, že mám ve sklepě speciálně upravené motorové prkno na surfování.
Hodně lidí bylo asi překvapeno, když spatřili vozidlo s pluhem razit si cestu přes trávníky napříč sídlištěm
Jinak celé perfektní a moc povedené :-)
TIP