Profesorova smrt (literární koláž)

Prolog nečtěte. Není to tak dávno, co bych přísahal, že nic podobného už nenapíšu. Jenže... No, aspoň chápu co myslel mike "nasraností na vlastní výplody". Kšá, ty ošklivý výplode. Jdi ode mě pryč. Třeba na Písmáka a nepřipomínej mi, že nejsem schopný vyjádřit to, co skutečně cítím a místo toho si zkouším stylistická cvičení. Pro mika, širu a pro upíra.

(prolog) Experiment, který by odhalil dosud netušené souvislosti mezi mravenci, positivismem a privatizací Českých drah, se neuskutečnil, protože Profesora čistě omylem zastřelil zbloudilý palestinský terorista. *** (z Profesorova deníku) A bylo by zcela bláhové domnívat se, že zítra slunce vyjde, jen proto, že dnes se to náhodou stalo. *** (z Profesorova deníku) Popart a postmoderna (ač si to řada lidí neuvědomuje) stojí v přímém rozporu. Ten se projevuje zejména v odpovědi na otázku: "Chtěl byste být trpaslíkem?" *** (řekli o Profesorovi) Znávali jsme Profesora již jako malého chlapce - házeli jsme po něm kameny, protože nosil brýle. Přiznávám, že to bylo pošetilé, stejně jsme se nikdy netrefili. Z jeho smrti mám radost. *** (z Profesorovy korespondence) Otázka smyslu věcí není tak irelevantní, jak předpokládá tupá většina mých kolegů. (Hlavně ten debilní mamlas Holzer.) Jen srovnání surrealistických a postmoderních teorií na toto téma by stálo za hlubší výzkum. (A grant mi dát nechce, kretén.) No, musím už na oběd, dnes jsou buchtičky se šodó, heč. Pozdravuj Kateřinu. P. *** (z Profesorova deníku) Můj obličej se rozplýval, končetiny jsem necítil a zdálo se mi, že žiji již dva a půl roku ve zpomaleném mixéru či snad v ručním šlehači. Možná jsem neměl používat leštidlo místo kloktadla. *** (z Profesorovy korespondence) Už jsem ti psal, co si myslím o tom podivném šarlatánovi, co o sobě tvrdí, že je reinkarnovaný Tomáš Akvinský. Jedna věc mi ale pořád nejde na rozum. Proč si proboha vybral sv. Tomáše? *** (z Profesorova deníku) Dnes jsem vysral zlaté vejce. Doslova. *** (z Profesorova deníku) Byl večer a bylo jitro, den dvěstědvacátýsedmý. A Bůh se příšerně nudil. Měl však dobrý nápad, zašel za hadem a řekl mu: "Měl bych na tebe prosbičku, poslouchej pozorně..." *** (epilog) Profesor byl tak roztržitý, že po smrti dvakrát vlezl do pekla, místo do nebe. Inspirace: Václav Jamek a Tomáš Vtípil

---