Expedice Vulkány 1993

Vážení pøátelé!

 Tento mùj èlánek je do urèité míry prùzkumem,zda je vùbec na Písmákovi možné psát díla jež nejsou prozou a jestli mé zážitky z cest by byl zájem.Proto uveøejním zatím jen 1 kapitolu.

 Píše se rok 1993 a skupina ochráncù pøírody se chystá na jednu ze svıch expedic Vulkány 1993.Pøi pøípravì panuje jako vždy docela zmatek a schon,protože si musím zbalit na cestu všecho dùležité.

 Vím pøedem do èeho jdu.Pøibližnı obrázek nám dalo setkání všech úèastníkù expedice v kinosále hvìzdárny,kde se taky ukázal pøibližnı plán a další instrukce naší dvaceti denní cesty k Italskım sopkám.

 Hodnì se tìším,protože to byl mùj velkı dìckı sen a teï je uvidím na vlastní oèi.Pøicházím tedy k našemu autobusu s báglem,kterı je skoro tak tìžkı jako já,tam na parkovišti si rozdìluju vìci,které semnou pùjdou pozdìji na vrcholy a vìci pro pøípad nouzového stavu,které zùstanou v autobuse.Po rozdìlení se nakládá a koneènì vyrážíme vstøíc dobrodružství.

 Cesta na majestátní vulkán Etnu nám trval den a pùl.Koneènì nás vítá nádhernım poèasím nejvyšší sopka Evropy a jako by nás pøímo magneticky pøitahovalo její kozlo.

 Vystupuju z autobusu a kontroluju jestli mám vše v poøátku,dostatek vody a jídla a zaèínám koneènì stoupat zajímavou kvìtenou s rùznımy druhy hmyzu k vrcholu.

 Ze zaèátku to jde docela lehce.Cesta k vrcholu není dlouhá jen asi 5 kilometrù,a proto si vychutnávám první zážitky a koukám po zajímavıch kamenech èi lávovıch proudech.

 Asi v polovinì cesty se krajina zaèíná mìnit.Rostliny ustupují a já pøed sebou vidím už jen stuhlou lávu,sopeènı popel a sem tam nìjakou sopeènou pumu a v dáli dım stoupající z kráterù.

 Koneènì jsme si našli místo na rozdìlání tábora.Pùda je zde dosti agresivní,proto vytahuju igelit na kterém postavím svùj stan.Vybaluju foáky a kameru a již vyrážím a prùzkum okolí.

 Asi 0.5 km pøedemnou je dosti strmé stoupání ke kráterùm.Cesta se díky prachu dosti stížila,ale od nafocení relativnì klidné Etny mì to neodradí.

 TO JE NÁDHERA! Stojím a prohlížím si z údivem dítìte tu neskuteènou mohutnost Etny o které jsem sice èetl,ale velikost kráteru je asi 0.25 km na šíøku a 350 m hloubky mì totálnì dostala.

 Nastává první èást našeho zkoumání, focení a odebírání vzorkù hornin.Když si pøedstavím jak vznikly,pøipadám si najednou hodnì malı v porovnání se sílou,která nás obklopovala.

 Zde jsme strávili celkem 5 dnù.Naše další zastávka byl ostrov Vulkáno rozprostírající se na Sever od Sicílie.

 Tam jsme dojeli trajektem a již z dálky byly vidìt plynné fumaroly,se kterımy si pøíroda opravdu vyhrála.Tolik roztodivnıch tvarù jako tam èlovìk najde malo kde.

 Po pøistání jsme si našli krásnı plácek u moøe nedaleko vesnice Vulkáno v lesíku hemžícím se místní faunou hlavnì ještìrkami,Gekony a místními Užovkami.

  Moøe tam je také hroznì krásné a tak jsem neváhal a jako potápìè se vydal mezi rybky,chobotnice,sepie a korály.

  Po koupeli v moøi jsem se vydal na prùzkum vesnice a okolí našeho tábora.Na vlastní sopku jsme se vydali k veèeru,protože horko v této oblasti nas nutilo k aklimatizaci a pøípadnému doplnìní zásob hlavnì vody.

  Okolo 17 hodiny se naše skupina koneènì vydala na cestu k vrcholu.Jelikož jsme plánovali,že tam budeme bivakovat,zùstávali nìkteøí èlenové v základním táboøe a naše skupinka bláznù zbalila to nejdùležitìjší a hurá na vrchol!

 Cesta na vrchol nebyla moc nároèná.Stoupali jsme po cestì a vrcholu jsme dosáhli asi za 2 hodiny.

  Zjistili jsme jak to vypadá s plynnımi vırony a jelikož nám vítr pomáhal vyfoukávat jedovaté složky vzduchu,spustili jsme se na dno do hloubky asi 40 metrù pod hranu kráteru a na dnì zaèali fotit,filmovat a odebítat rùzné minerály,které nám tu laskavı vulkán pøipravil.

  Veèer,když se zaèalo smívat tak jsem pozoroval v dáli ve veèerním oparu vzdálené ostrovy i vesnici mìnící barvy v západu slunce.

  Usínalo se nám krásnì pod oblohou plnou hvìzd,naprostım tichem a pøíjemnì vytápìnım spacákem.Tady je ráj ve kterém si èlovìk odpoèine a tìší se na další den,plnı zážitkù jenž na nìj dále èekají.

  Stejnì jako usínání bylo krásné i probuzení pøi kterém nás vítala blankytnì modrá obloha,slunko a pøíjemnı  vánek.

  Po snídani se naše skupina zamìøila na místní faunu a floru.Je hodnì zajímavé pozorovat osidlování nepøátelského prostøedí rostlinami a živoèichy.Pùda je zde dosti agresivní a ráno,když jsem mìøil teplotu pod mım igelitem,namìøil jsem okolo 40 C.Pøi zbìžné analıze vzorkù se nám pùda mìnila tak rychle,že nás to pøekvapilo všechny.Ale byl jsem ve svém ráji a tak si vychutnával každı okamžik.

  Na veèer jsme se vydali do základního tábora,abychom si taky zalezli do moøskıch fumarol v blízkosti pøístavu kde se nádhernì uvolní tìlo v bublinkové koupeli.Každı si vybere fumarolu pro nìj teplotnì zajímavou a pak se jen povaluje,relaxuje a uvažuje zda se vùbec vrátit nebo zùstat v tomto pøírodním ráji.  

  Naše další cesta vedla na nejaktivnější vulkán Středomoří 660 m vysoký ostrov Stromboli.Při mé první návštěvě byl tento vulkán relativně klidný jen sem a tam vypustil oblaky dýmu a nějaké ty pumičky,a proto jsme se zaměřili hlavně na Ohnivou brázdu na jihovýchodě ostrova.

  Je zajímavé pozorovat rostliny sem pomalu pronikající z nižších pater nadmořské výšky a za nima pronikající živočichy,které by zde asi člověk znalý přírodní procesy jen zběžně nečekal.Pro nás to tady bylo, ale jako n nějaké přírodní laboratoři,proto jsme využívali času k pronikání do míst,kam se většina turistů kteří též přijeli kochat se tímto vulkánem asi ani neodvážila.

  No není divu.Když občas se pod vámi zachvěje země a z nitra vyšlehne plamen různých plynů tak se asi hodně lidí pořádně vyděsí.I mě občas chvilku trvalo zvyknout si na silné dunění vycházející z nitra asi 2 km pod hladinou moře,kdy začíná a to asi u každého pracovat pud sebezáchovy.