Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Expedice Vulkány 1993

03. 03. 2005
4
0
1327
Autor
Ottaviano

V těhcho článcích budu popisovat jak jsem byl ovlivněn na různých cestách.

Vážení pøátelé!

 Tento mùj èlánek je do urèité míry prùzkumem,zda je vùbec na Písmákovi možné psát díla jež nejsou prozou a jestli mé zážitky z cest by byl zájem.Proto uveøejním zatím jen 1 kapitolu.

 

 

 Píše se rok 1993 a skupina ochráncù pøírody se chystá na jednu ze svıch expedic Vulkány 1993.Pøi pøípravì panuje jako vždy docela zmatek a schon,protože si musím zbalit na cestu všecho dùležité.

 Vím pøedem do èeho jdu.Pøibližnı obrázek nám dalo setkání všech úèastníkù expedice v kinosále hvìzdárny,kde se taky ukázal pøibližnı plán a další instrukce naší dvaceti denní cesty k Italskım sopkám.

 Hodnì se tìším,protože to byl mùj velkı dìckı sen a teï je uvidím na vlastní oèi.Pøicházím tedy k našemu autobusu s báglem,kterı je skoro tak tìžkı jako já,tam na parkovišti si rozdìluju vìci,které semnou pùjdou pozdìji na vrcholy a vìci pro pøípad nouzového stavu,které zùstanou v autobuse.Po rozdìlení se nakládá a koneènì vyrážíme vstøíc dobrodružství.

 Cesta na majestátní vulkán Etnu nám trval den a pùl.Koneènì nás vítá nádhernım poèasím nejvyšší sopka Evropy a jako by nás pøímo magneticky pøitahovalo její kozlo.

 Vystupuju z autobusu a kontroluju jestli mám vše v poøátku,dostatek vody a jídla a zaèínám koneènì stoupat zajímavou kvìtenou s rùznımy druhy hmyzu k vrcholu.

 Ze zaèátku to jde docela lehce.Cesta k vrcholu není dlouhá jen asi 5 kilometrù,a proto si vychutnávám první zážitky a koukám po zajímavıch kamenech èi lávovıch proudech.

 Asi v polovinì cesty se krajina zaèíná mìnit.Rostliny ustupují a já pøed sebou vidím už jen stuhlou lávu,sopeènı popel a sem tam nìjakou sopeènou pumu a v dáli dım stoupající z kráterù.

 Koneènì jsme si našli místo na rozdìlání tábora.Pùda je zde dosti agresivní,proto vytahuju igelit na kterém postavím svùj stan.Vybaluju foáky a kameru a již vyrážím a prùzkum okolí.

 Asi 0.5 km pøedemnou je dosti strmé stoupání ke kráterùm.Cesta se díky prachu dosti stížila,ale od nafocení relativnì klidné Etny mì to neodradí.

 TO JE NÁDHERA! Stojím a prohlížím si z údivem dítìte tu neskuteènou mohutnost Etny o které jsem sice èetl,ale velikost kráteru je asi 0.25 km na šíøku a 350 m hloubky mì totálnì dostala.

 Nastává první èást našeho zkoumání, focení a odebírání vzorkù hornin.Když si pøedstavím jak vznikly,pøipadám si najednou hodnì malı v porovnání se sílou,která nás obklopovala.

 Zde jsme strávili celkem 5 dnù.Naše další zastávka byl ostrov Vulkáno rozprostírající se na Sever od Sicílie.

 Tam jsme dojeli trajektem a již z dálky byly vidìt plynné fumaroly,se kterımy si pøíroda opravdu vyhrála.Tolik roztodivnıch tvarù jako tam èlovìk najde malo kde.

 Po pøistání jsme si našli krásnı plácek u moøe nedaleko vesnice Vulkáno v lesíku hemžícím se místní faunou hlavnì ještìrkami,Gekony a místními Užovkami.

  Moøe tam je také hroznì krásné a tak jsem neváhal a jako potápìè se vydal mezi rybky,chobotnice,sepie a korály.

  Po koupeli v moøi jsem se vydal na prùzkum vesnice a okolí našeho tábora.Na vlastní sopku jsme se vydali k veèeru,protože horko v této oblasti nas nutilo k aklimatizaci a pøípadnému doplnìní zásob hlavnì vody.

  Okolo 17 hodiny se naše skupina koneènì vydala na cestu k vrcholu.Jelikož jsme plánovali,že tam budeme bivakovat,zùstávali nìkteøí èlenové v základním táboøe a naše skupinka bláznù zbalila to nejdùležitìjší a hurá na vrchol!

 Cesta na vrchol nebyla moc nároèná.Stoupali jsme po cestì a vrcholu jsme dosáhli asi za 2 hodiny.

  Zjistili jsme jak to vypadá s plynnımi vırony a jelikož nám vítr pomáhal vyfoukávat jedovaté složky vzduchu,spustili jsme se na dno do hloubky asi 40 metrù pod hranu kráteru a na dnì zaèali fotit,filmovat a odebítat rùzné minerály,které nám tu laskavı vulkán pøipravil.

  Veèer,když se zaèalo smívat tak jsem pozoroval v dáli ve veèerním oparu vzdálené ostrovy i vesnici mìnící barvy v západu slunce.

  Usínalo se nám krásnì pod oblohou plnou hvìzd,naprostım tichem a pøíjemnì vytápìnım spacákem.Tady je ráj ve kterém si èlovìk odpoèine a tìší se na další den,plnı zážitkù jenž na nìj dále èekají.

  Stejnì jako usínání bylo krásné i probuzení pøi kterém nás vítala blankytnì modrá obloha,slunko a pøíjemnı  vánek.

  Po snídani se naše skupina zamìøila na místní faunu a floru.Je hodnì zajímavé pozorovat osidlování nepøátelského prostøedí rostlinami a živoèichy.Pùda je zde dosti agresivní a ráno,když jsem mìøil teplotu pod mım igelitem,namìøil jsem okolo 40 C.Pøi zbìžné analıze vzorkù se nám pùda mìnila tak rychle,že nás to pøekvapilo všechny.Ale byl jsem ve svém ráji a tak si vychutnával každı okamžik.

  Na veèer jsme se vydali do základního tábora,abychom si taky zalezli do moøskıch fumarol v blízkosti pøístavu kde se nádhernì uvolní tìlo v bublinkové koupeli.Každı si vybere fumarolu pro nìj teplotnì zajímavou a pak se jen povaluje,relaxuje a uvažuje zda se vùbec vrátit nebo zùstat v tomto pøírodním ráji.  

  Naše další cesta vedla na nejaktivnější vulkán Středomoří 660 m vysoký ostrov Stromboli.Při mé první návštěvě byl tento vulkán relativně klidný jen sem a tam vypustil oblaky dýmu a nějaké ty pumičky,a proto jsme se zaměřili hlavně na Ohnivou brázdu na jihovýchodě ostrova.

  Je zajímavé pozorovat rostliny sem pomalu pronikající z nižších pater nadmořské výšky a za nima pronikající živočichy,které by zde asi člověk znalý přírodní procesy jen zběžně nečekal.Pro nás to tady bylo, ale jako n nějaké přírodní laboratoři,proto jsme využívali času k pronikání do míst,kam se většina turistů kteří též přijeli kochat se tímto vulkánem asi ani neodvážila.

  No není divu.Když občas se pod vámi zachvěje země a z nitra vyšlehne plamen různých plynů tak se asi hodně lidí pořádně vyděsí.I mě občas chvilku trvalo zvyknout si na silné dunění vycházející z nitra asi 2 km pod hladinou moře,kdy začíná a to asi u každého pracovat pud sebezáchovy.

   

  

 

  


vesuvanka
21. 07. 2005
Dát tip
Doplňuji obrázkem z Etny:

vesuvanka
21. 07. 2005
Dát tip

MilanH
04. 03. 2005
Dát tip
Mně se to líbí TIP

vesuvanka
03. 03. 2005
Dát tip
Výborně.... já myslím, že cestopisy budou pro Písmáka přínosem a svoje čtenáře si najdou. Řekla bych, že je dobře, že cestu rozdělíš na více kratších kapitol. Cesta na Etnu mě moc potěšila a oživila vzpomínky... jenomže já jsem to měla o mnoho jednodušší - po lávových stezkách jsem chodila bez zátěže, jenom se skicákem, barvičkami a vodou... Tvoje vyprávění mě zaujalo, dávám TIP a těším se na další zařazuji do cestovatelského klubu a klubu Kouzlo Vesuvu, posílám avi

vesuvanka
03. 03. 2005
Dát tip
Ještě možná, a to je dost podstatné, bych změnila název díla (Název "Jak se díváme na cestopisy" zní dost teoreticky - první odstavec týkající se uveřejňování cestopisů bych zařadila buď jen do prologu anebo napsala samostatné dílko na téma cestopisy na Písmákovi spíše jako diskusi... Tvoje úvodní kapitola o Etně si určitě zaslouží samostatný název, který by přitáhl čtenáře, a ten už je na Tobě jako na autorovi (Cestovatelský klub byl asi zrušen, už ho nemám na své stránce - budu muset zapátrat)

vesuvanka
03. 03. 2005
Dát tip
avi

Ottaviano
03. 03. 2005
Dát tip
Já ti děkuju za námět

ejke
03. 03. 2005
Dát tip
jo rád si přeštu dalží

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru