Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte se2
Autor
leenai
Chci upozornit, že nehraju na city, že se nesnažím nikomu vnutit, že mi nejde o líbivost za každou cenu, že tohle dílko prostě chtělo přijít a tak přišlo, je jasný, že se nemusí líbit... je prostě jako ponožky, nemluví se o nich, ale bez nich by to nebylo ono (i když jsou starý a smradlavý =×]) chodit na boso se teď v zimě nedá
Skrz kapky vrstvené do duchen
dere se záře tvaru blesku
v dálce zkroucená zelenavě,
zde zlatavá jak jiskřivý pruh netušených změn.
Pokrývky zívajícího blankytu
rozestupují se v záplavách drobných
světelných bouří.
Nahá tančí Jitřenka, jak vítr píská,
v touze vyrovnat se choré Meluzíně,
bloudící svými hliněnými klecemi
vychladlých, starých příbytků.
Tak vzdálená a hravá,
stísněním chycená do pastí
zdá se černavá královna
zpocených, probděných chvil,
tak vzdálená...
Rozevřené náruče všech řečnících
pamětníků rozcuchaných ptačích hnízd
vítají bouři šuměním hromobití,
jež ji kdekoli vždy následovat musí.
A v prvních tónech probuzení
vzduch rozechvějí hrdla opeřených
a v prvních tónech rozednění
naposled vydechne princezna mrazů.