Čekám... (Nesmyslná balada)

Možná je to klišé, ale dneska mám ňákou sentimentální náladu. Tak co? pro šťouraly: ne, nekouřím doutníky... ani cigarety. Vzhledem k mému věku...

Čekám, až dozní poslední údery bubnů, rozlíhající se v tichých uličkách a smutně líbající růžovou tmu... Čekám, až poslední vlak odjede do stanice Samoty ticha a já se projdu po kolejích, zapalujíc si svůj poslední doutník útěchy... Čekám, až mě rozverně pobíhajíci děti pustí na pískoviště, abych si mohla postavit svou poslední bábovičku za zrníček pravdy... Čekám, až odejde ta poslední šedivě ospalá paní a já si budu moct koupit dobrou náladu a pytlík arašídů... Čekám, až mě poslední andělé pozvou, abych s nimi šla tančit na špendlíkovou hlavičku a já jim k tomu budu hrát na hřeben... Čekám, až se dopíše poslední řádek té mé nesmyslné balady, kterou píše sám život... Teď... mi vypadlo pero z ruky.

---