Milenka a nevěrník

Milenka a nevěrník

Jen vlci roznesou si moje maso k jídlu,

až rozžehnou se svíce ve tvým letním sídlu.

Až pak pochopím, proč´s mě zabít chtěl,

když uvidím střet vašich těl.

Jedno známé, druhé není.

Promilují světlo denní.

Milenku si měl,

proto smrt smi dopřát chtěl!

I ty bídný hajzle,

i ty mužská lůzo,

nemysli si miláčku,

já se pomstím brzo!

Ty si myslel, že mou smrtí,

zmizí strachy, co tě drtí.

Nedoufej v to blázne zrádný,

konec tvůj je pro mě snadný!

Ze záhrobí, v ruce dýku,

ke mě půjdeš do pomníku!

Tak jak já jsem tlela v lese,

budeš jídlem na mém plese.

Tvoje děvka, ta tvá milá,

též mou smrtí provinilá.

I ona dnes zemře v mukách,

pohozena zvěři v lukách.

Svou smrt pomstila jsem dnes,

utich zkrvavělý les.

Čtěte nápis z pod věnců:

„Zde leží pár milenců.“

Napsali nám na hrob drahý,

přitom jsme si byli vrahy.