Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seParanoia
Autor
Jehanne
DneS jsEm sI vzpoMněla na Tu děsnOu doBu StRachu, úzKosti, obaV, dePresí, ...paraNoia ByL to Fakt hnUs nikdY to už neChci zažívAt
Stav bezbrannosti. Byla jsem malá holčička.
Všichni se na Tebe dívají
Podezřívají
Chtějí Ti ublížit
Možná i zabít. Jo, zabít. Všichni to chtěli.
Musela jsem začít utíkat.
Ale nešlo to, stejně mi byli stále v patách.
Každý den. Vědět, že ráno po probuzení musím ven
Mezi ty stvůry. A celý den budou se mnou.
Pronásledovat. Pořád. A pořád a pořád.
Kam zmizelo to tiché bezpečí
Večer jsem objala maminku a chtěla se nebát.
Brečela jsem, jenže bylo pozdě. Nevěděla, jak mi má pomoct rychle a hned.
Dokonce i ten plyšovej medvěd už není milej jako dřív.
Vyrvala jsem mu oči. Jako bych je chtěla vyrvat i všem těm ostatním.
Zas maminčina náruč, její ruce. Její ruce. A oči.
Oči plné lásky. „Společně to zvládnem, žejo mami?“ Pomůžeš mi... (?)
Po čtvrt roce měl medvěd voči přišitý zpět.