Chlapeček

V jednu odpolední letní dobu

každý chtěl být mimo domu.

Děti si šly hrát na hřište

a chtěly sem přijít i príště.

Hráli si i na kovové konstrukci

která odolává dětské destrukci.

Pak se hustá mračna přivalila,

avšak dítka je prozatím neviděla.

Temnota zahalila město,stromy,

každý se jí už i zdáli bojí

a nenajde se nikdo kdo ji skolí!

Většina dětí po chvilce uteklo,

jedno však zůstalo,vůbec se neleklo.

Když nicota šla ho objímat

začlo ho to podivně dojímat,

chlapeček se začal smát

a při konstrukci zůstal stát.

Najednou viděl černé anděly,

lidské zlo i pomsty za nevěry.

Z očí mu zřel nelidský pohled,

na život svůj už nemusel brát ohled.

Na zem se zhouplo chlapečkovo tělo,

pak rána se ozvala jak když střelí dělo...