Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seŠarlatáni nebo pomocníci
26. 05. 2005
0
0
1747
Autor
Vallery
Zamysleme se tentokrát nad tím, jak se to vlastně má s léčiteli a lékaři. Kdo je pomocník? A kdo šarlatán?
Na druhé straně přicházíme do styku s běžnými lékaři, kteří jsou prostě "Mudr". Někteří z nich jsou na to (ne)patřičně hrdí a tváří se, jako by měli "patent na rozum". Ani člověku nic nevysvětlí a už mu píší tabletky, posílají ho do nemocnice a podobně.
Nechci křivdit ani lékařům ani léčitelům, ale obávám se, že v obou skupinách se nacházejí lidé, kteří jsou ve svém oboru spíše šarlatány, než skutečnými pomocníky nemocnému člověku. V obou skupinách se však nacházejí i tací, kterým na jejich pacientech záleží, kteří jim vyloží vše, co potřebují znát, kteří se předem zeptají na jejich názor.
Nedostatkem současné "klasické medicíny" je její omezenost. Každý se zaměřuje na "svou" oblast a nezajímá ho, že léčené potíže psychické mohou mít příčiny fyzické nebo naopak. Není proto divu, že mnohý člověk, kterému na jeho zdraví skutečně záleží, hledá alternativy. Jak ale poznat alternativu, která nezruinuje naše zdraví i naši peněženku?
Na cenu by mělo být možné se vždy vyptat. Kdo chce za příliš málo práce příliš mnoho peněz, ten zrovna nebudí důvěru. Dalším aspektem je to, co metoda slibuje. Zázračné uzdravení asi není něčím, co by mohl pravdu-říkající-člověk slíbit. Tím vyloučíte šarlatány, kteří způsobují nejvíce škod. Dále se však už můžete řídit už jen referencemi jiných osob nebo tím, jak na Vás metoda působí. Nemá smysl jít k léčiteli, o jehož praktikách si myslíte, že nemohou fungovat.
Myslím, že důležitým aspektem skutečně kvalitního lékaře či léčitele je také schopnost uznat, že jeho vědění je omezené a že někdo ví to či ono lépe. Kdyby takových bylo více, možná by spolu jednou mohli lékaři a léčitelé spolupracovat, místo toho aby jedni druhé shazovali a zavrhovali.
Myslím, že toto povídání je dostatečným úvodem. Nyní bych ráda slyšela Vaše názory, nebo ještě lépe Vaše zkušenosti. Pokud tedy k problematice máte, co říci.
Gefre, děkuji za příspěvek. Je užitečné slyšet zkušenosti někoho, kdo je "z oboru".
Btw. jak se Ti podařilo pracovat zadarmo? Z čeho si pak žil? Já totiž beru, když léčitel chce za své služby zaplatit. Je to práce jako každá jiná. Bere čas i energii. Akorát myslím, že by neměl chctít víc, než je běžné například za sezení s psychoterapeutem (pro zajímavost: je to asi 500,- Kč).
0200789032
28. 05. 2005
Nemám teď moc času, tak jen stručně - budeš se divit, ale revizní lékař si skutečně může u pacienta ověřit, zda informace v kartě souhlasí.
Problém je podle mě nejen v přístupu lékařů k pacientům a jejich nemocem (i když občas je tento přístup zcela v pořádku a lékař pomáhá seč mu síly stačí), ale hlavně v přístupu pacienta ke své nemoci. "Nemocný jsem já, ale zodpovědní za moje vyléčení jste vy. Tak se mnou něco dělejte." Pacient očekává zázrak od lékaře a sám ani nepátrá po prapůvodní příčině své nemoci. Nezačne lépe jíst nebo spát ani nic podobného. Proč by to dělal? Je tu přece lékař a ten ví nejlépe, že na tuto nemoc se mají jíst tyhle a tyhle tabletky (lékař ovšem nemůže vědět, kolik jste toho naspali, a do talíře vám také nevidí). Lékař sice nemoc pravděpodobně vyléčí, ale opětovný nedostatek spánku, pohybu, zeleniny apod. pacienta přivedou k jiné a často ještě závažnější nemoci. Domnívám se, že lékař by měl být člověku spíš pomocníkem v léčení, protože to hlavní musí člověk udělat sám (např. i uvěřit tomu, že to zafunguje). Nejsme totiž stroje, které by šly k doktoru jako k opraváři.
0200789032
27. 05. 2005
0200789032: Můj otec je již přes deset let pediatr s obvodem a soukromou praxí - tolik na vysvětlenou. Stát má značný vliv na VZP, která má v kompetenci většinu peněz, které se vyberou na zdravotním pojištění. To se ale nikdy nevybere v plné výši (a častěji, alespoň dle informací mého otce z lékařských časopisů, neplatí velké podniky než malé firmy) a tak i proto pojišťovny, které vyplácejí lékařům podle daných sazeb peníze za provedené výkony, lékaře svými kontrolory (tzv. revizní lékaři) nepřímo tlačí k tomu, aby mu toho mohly vyplatit co nejméně. Jednoduše řečeno, lékař, který předepisuje hodně drahých léků, když může na danou diagnózu reagovat lékem jiným, levnějším (a často s horšími vedl. účinky nebo podobnou nevýhodou), je penalizován snížením množství peněz, které od pojišťovny dostane. Obvoďáci nejsou nikým zaměstnáni. Finanční zájem tu pochopitelně je, ale každý lékař ti potvrdí, že nemocný pacient znamená tolik starostí a rizik, že je mnohem lepší, když je zdravý, takže to není zdaleka tak jednoznačné (omlouvám se za vkládání slov do úst). Tvoje poslední myšlenka možná platí u specialistů, ale v obvodní praxi se (obvykle) nedá uměle zvyšovat počet návštěv pacienta doma nebo v ordinaci, už proto, že by to pak lékař nestíhal.
Myslím, že si každý lékař myslí, že pomáhá. Otázkou ale spíš je, jestli jeho pomoc je skutečně pomocí.
0200789032
26. 05. 2005
0200789032: To je bohužel nesmyslný názor. Fakta jsou pravdivá, ale lékaři jsou velmi tvrdě pojišťovnami a státem tlačeni ke zdi, aby omezili léčebné výkony (především obvodní lékaři, ale i v nemocnicích) a používali co nejlevnější léky (což rozhodně není v zájmu doktora, který je vázán Hippokratovou přísahou). Takže ano, lékař je placen za to, co ti naindikuje, ale není možné tvrdit, že to je v jeho existenčním zájmu.