Hostina ku oslavě smrti

      Toho dne jsem pochopil, že bylo pochybením to, zač mne tito oslavovali. Krom toho jsem nikdy netoužil mít tu moc jediným pohybem dlaně utišovat davy. Ale teď jsem hleděl do slepých tváří, vyrytých do kostí, vtištěných do masa s až neuvěřitelnou Boží prozřetelností. Jediné oko neprozradilo, rty se nezkřivily muškátovým vínem, natož pak urážkou Člověka, kterou ještě včera rozhazovali do všech stran.

      Dubové stoly....konopné ubrusy....pečená telata, prasata i husy, které snad ještě před dvěma dny tiskly ty ženy na holou, sladkou kůži, sukně vykasané, svíraly mezi stehny, škubajíce brka z pernic.  ( bílé konopné ubrusy pečená telata a krev! Boží krev se vám přelévá do chřtánů snad jako symbol toho že zapomínáte opovrhovat sami sebou! )

      Mezi kamennými stěnami domu bývalého svého porobitele si mažete marcipán do tváří, mezi zuby těsnáte chléb z jeho pecí, pod jazyk máslo - "Co na tom, že zkažené? Hlavně, že už není jeho!" - ( netušíte že se vám dívám do úst! )

      Ne, není mrtev. Nedokázal jsem zabít toho, kterého jste tak nenáviděli. Vnutil jsem mu pod zadnici vlastního koně, jen aby se již nikdy nevracel. Jen se pokouším věřit, že ten rozbředlý stín, který se mi tu a tam zjevuje za okny, nepatří jemu.... To bych ho nejspíš za rozbřesku našel viset za pohybu bez života na té staré hrušni s popraskanou kůží za stodolou.

      A ten muž, který usedl tak skromně támhle v koutě? Proč je jeho tvář poseta dlouhými nehlubokými ranami, ruce oteklé? Snažili se mi namluvit, že zatímco jsem v lese " jistě nemilosrdně trestal tyrana za jeho hříchy", utekla jeho žena a dcery do širých lesů.

      Ale já vás viděl! Plížil jsem se jako zvěd, bořil vlastní iluze, hledal v trávě velká slova o spravedlnosti a míru, která jste museli všichni poztrácet kdesi mezi hořícími stájemi a tou znásilněnou pod jasanem, která měla tolik ostré nehty.... ( tu druhou jsem našel v černavé kaluži krve pod skalou )

      Mastné šťávy vám ztékají po bradách, bosé nohy dupou šarlatovými koberci, hlasy volají do beztvarých stropů - "Díky za smrt tyranovu!" - ( hledáte hledáte svá srdce na dně číší ale mýlíte se tahle to ještě není! )

      Poznal jsem vás....Poznal jsem sám sebe. Copak mám být lepší než vy jen proto, že jsem pátravě zíral na vaše neřesti, roztroušené mezi kvetoucími větvemi jabloní v plamenech a sám nepřidal rurku k "dílu" ? Byl bych vás odsoudil, kdyby jste mne našli; zůstal jsem ukryt. Byli byste mne snad také umlátili hnijícími cepy, ubodali vidlemi, zkřížili hnáty nad mým hrobem? ( ne to já jsem vynikl krutostí přihlížením )

      Však vína je dost....Pijme tedy! ( ten třetí soudek zleva to tam jsen potají nalil deset sklenic blínového odvaru.... )