Stín v duši

Zdání mnohdy klame a my se potom divíme.

Když nás někdo zklame, pak se zradou soužíme.

Proč je svět tak složitý? Tak k čemu vše vlastně je?

Myslíme, že život máme prožitý, ale stále žijeme bez naděje.

K čemu jsou nám sliby, když se neplní.

Každý dělá jen co se mu líbí, pak bolest v srdci zní.

Slova jsou jako stín, se sluncem mizí,

cítím se jako podivín, láska je mi nějak cizí.

Kudy chodím, tam je jen zlo, tak pro co žít?

Za vše platíme vysoké clo, ale kdy štěstí budeme mít?

Ptám se ptám, ale odpověď není.

Komu já své srdce dám? Když každý se tolik mění.