Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seKrok beze stopy
Autor
Vesly
To tenkrát sněžilo a já stál v teple za oknem, když prošel tichem padajících vloček. Tichem tak bílým a čistým, že jsem na malý okamžik, --tak malý-- v něm viděl anděla... Byl to však poutník opírající se o holi, v ruce měl skývu chleba. Pomalu kráčel dál a já slyšel jak pod jeho studenýma nohama křupe čerstvě napadlý sních, ano slyšel, ikdyž nás dělila okna, ledový vzduch i osud... Po chvíli se otočil, upřeně pohlédl do posledního okna odkud ještě přicházelo světlo a usmál se... Daroval jsem mu jednu slzu na rozloučenou. A pak jsem v dálce pozoroval jak odchází -- jen naše stíny si šli naproti...
-- Zmatenost věků --
Můj slepecký pes -- má důvěra
ruka svírající vodítko a bílá hůl
zář i stín smutní manželé
provázen světlem života
přešlapuju znovu před nápisem...
vykročení -- vždy prvé
chvíle váhání...
nesmělé tápání -- zvuky ticha
věčné vstávání z nicoty
strach ze tmy a štěkání šelmy
vím,
ohlédnout se v úprku znamená pád,
nohy vede vidina cíle -- vůle jež mi svírá tělo
srdce buší...
stojím a přede mnou pošlapaný nápis
bojím se toho tušení -- moc --
toho, že jsem se opět vrátil na start...