Omluva

prošla jsem alejí

její dlouhou historií

a slyšela za sebou

tvoje kroky

ale když jsem se ohlédla

skryl tě stín

nechci se vracet

ani vzpomínat

na tlukot tvého srdce

či tlukot slavíků

                              večer

až budu usínat

znovu uslyším

buch buch... buch buch...

nechci víckrát

čekat tvůj návrat

ale zůstáváš skrytý

v myšlenkách

a stíny tě prozradí

příliš dlouho jsem čekala

rána byla studená

a já málo trpělivá

vyhlížet tažné ptáky

ještě jednou se vrátím

spočítám ve vzpomínkách

rašící pupeny

a uschlé větve

cestou nazpět

projdu svým pokáním

které nikdy dost nevyjádří

jak je mi líto...