přítomná

v Praze, včera Do you see the way that tree bends? Does it inspire? Leaning out to catch the sun\'s rays A lesson to be applied Are you getting something out of this all-encompassing trip? You can spend your time alone, redigesting past regrets, oh Or you can come to terms and realize You\'re the only one who can forgive yourself, oh Makes much more sense to live in the present tense Have you ideas on how this life ends? Checked your hands and study the lines Have you the belief that the road ahead ascends off into the light? Seems that needlessly it\'s getting harder To find an approach and a way to live Are we getting something out of this all-encompassing trip? You can spend your time alone redigesting past regrets, oh Or you can come to terms and realize You\'re the only one who cannot forgive yourself, oh Makes much more sense to live in the present tense. Present TensePresent Tense -pearl jam, present tense

‚Je to sssračka!‘ procedila skrz zuby růžová princezna a s horlivostí, jíž vynikají jenom ti opravdoví kuřáci, si zapálila první Startku. Byla to dopověď na všechny moje otázky, který sem jí kdy pložila. Nedočkavě vsála do svých plic štiplavej kouř (vždycky, když jej vdechovala, maličko zasyčela, jako hádě… nevím, jak to dělala, ale bylo to prostě kouzelný), chvíli ho držela v sobě a tvářila se tak požitkářsky… a já ho vydechla –místo ní. Připadala sem si o něco ošizená, že smím kouř jenom vypouštět…
Moje princezna se usmívala, byla hrdá na to, že mi dokázala říct všechno v tak jednoduchý větě. Rozkošnicky si prohrábla svoje světlounký vlásky a jenom já jsem viděla, kolik jich popadalo na zem. Všecky je sesbírat a utýct někam pryč…
Šly jsme městem, kolem mnoha výkladních skříní. U každé z nich se zastavila a dlouze do ní zírala, s neskrývaným obdivem a lehce pootevřenou pusou… já sem toužila dotknout se tý spousty nádhernejch voňavejch věcí, tisíce knížek a starožitností, schovanejch za studenym sklem (to prej dejchá, ale nejsem si tím jistá)… a ona viděla jen svůj odraz, pokaždý si narovnávala růžový volánky na svý holčičkovský sukýnce a načančávala si mašli ve vlasech.
Pro sebe i pro mě tou nejkrásnější bytostí, co jsem kdy viděla…zlatovlasá noční víla, s očima temně modrejma, jako nejlubší propast, vždycky se mi zastavil dech, když sem se do nich koukla…tolik nevinnosti… a voněla, voněla po růžich a skořici, voněla jako moje sny… nejlíp mi bylo, když jsem se schovávala do její šatní skříně, velíkánský- ze světlýho dřeva, kde visely všechny ty její nádherný šatičky (vypadaly trochu jako umrlci, ale toho sem si všimla, až když sem dospěla). Dalo se tem sedět hodiny a sladce spát anebo jenom čuchat a čuchat…
Dneska už je to jiný… dneska už její věci nevoněj tak jako když sme si spolu hrávaly na sestřičky a nutily sme bráchu, aby dělal doktora. Teď se její sladká a konejšivá vůně mísí s tim hořkym a bolavym zápachem cigaretovýho kouře, její rty chutnají po vyčpělý whisky. Taky její oči už nejsou takový… zšedly podobaj se skleněnejm kuličkám, stejně chladný a lesklý jsou. Ale nejsou prázdný, rozhodně nejsou prázdný, pořád volaj a křičej ty samý věci, akorát víc chraptěj… Přesto jsou pořád neuvěřitelně krásný a stále se jich trochu bojím. Nádherná, tak nádherná.
(ještě jedno potáhnutí)
‚Všecko je to sssračka!‘ zavrčela znovu téměř neslyšně. Odhodila sem na zem nedopalek… plop.. odrazil se od promrzlýho asfaltu. Možná měla pravdu, moje princezna, možná ne.. teď už je mi to jedno, odešla někam pryč…

budeš mi chybět, holčičko, moc chybět… ale to ty ses změnila, ne já

---