Deprese na provázku

Deprese na provázku

Deprese na provázku

uzavřela semnou sázku.

Že mě sbalí do roka

A udělá si z duše mé otroka.

Sázka o život můj byla,

a ta žena činu se uchopila.

Klidu mi moc nedal

furt se o mě starala.

A že jsem byl špatný pán

depresi se nepodám.

Pluji si stále dál

jenom proto abych neprohrál.

Až jednou na ramena skočila mi ze zadu

a rozdrtila mi náladu.

A já na provázku už jsem byl.

a v slzách jsem se už topil

Sůl štípala mě do očí

ze strachu že smrt si blíž přiskočí

na slovíčko chtěl jsem jít

s pánem bohem odejít.

Ale já se vyhoup nahoru

odehnal jsem potvoru.

Zasmál jsem se s plných plic

poslední den sázky a stále nic.

Jak deprese zas skákala,

minutu poslední se na mě vydala.

Já nechápal jsem její čin,

vždyť  jsem byl stále in.

A tak mě škrtila,

hubu mi slinami slepila.

A já se nemohl smát,

depresi jsem se musel dát.

Po uzavření sázky

Naskákaly mi ze strachu smrti vrásky

a já se bál

když z deprese na provázku jsem umíral.

Táhla si mě za nohy

do své nicotné oblohy,

kde potkal jsem sám sebe

a zde usmálo se na mě nebe.