opalisk

nechápeš jak snadný je, jak bolí

slzení nocí, nahoucí žilky listů

pro tebe

/omdlívat každý svý slovo/

tak zatraceně dobře vědět že myslíš si že

nemyslím

častěji než všechen svůj svět

na tebe

tyhlety prostěradla

nasáklý potem a slzama, a spermatem

/poslední lektvary beznaděje, poslední, lidský a nejčistější/

a hlavně krví

záblesky uvolnění

přímo ze srdce

kurví se celej svět, Nejsladší

kurevsko, jak včera a před rokem a vůbec

to umíme nazpaměť, a v půl třetí ráno

bych ti to odvykládal

na každym osmým pražci

složil se

před tebou

odvykat nelegální dívce

v nelegálních pozicích

jak nezvládnutelný...

v natisíckrát přehnutým papírku

žmoulám kapesníčky

nelidskej život

nebude psem

živíme svý vykoupení

v bažině postelí zasraní

nehasnoucí láskou

v bezvědomí

v polykání...

...čehosi...

bezbarví nicoty...

v opalisku

nacházím se zakletej

v říši vína

spát, jen nemyslet

omluvit se v nejhezčím

posledním snu