Mrcha

Příteli můj,

tvoje slova znějí mi v uších.

Noční můra,

jen ty to netušíš.

Zdálo se mi o nás snad tisíckrát,

kdy vedle tebe dávala sem dobrou noc ovečkám.

Pět let života si se mnou ztratil,

já vím, říkáš, žes mi věřil.

Udělala sem plno hloupostí,

ale pravda - ta nakonec nás rozdělí.

Doufáš, že se mi hlavě rozsvítí?

Možná už se stalo...

možná proto už ti nemůžu lhát.

Máš v hlavě teď jen kouř zelenej,

zapomenout, jak moc si byl zamilovanej.

Pět let dávali sme sobě lásku,

která rozsypala se teď jako pixla hrášků.

Nemám, co ti na to říct,

nemám omluvu pro svůj čin.

Měla sem tě ráda... a stále mám.

Ale v tvém životě dál už nezůstavám.

Konečně máš tu sílu, viď?

Špínu ze svýho srdce odklidit...

Nezapomenu na tebe... a ty to víš.

I když... ty mi vlastně nevěříš...