Písmák Scéna ze života
Až přestane bít moje srdce
nasypej můj popel do moře
Nestojím u dveří a na nic nečekám.
Snad mi uvěří, až se vdám.
uLTIMA
Bylo šero, kzemi se přibližovaly temné mraky a zdálky se ozval první hrom. Za kopcem se vynořil kůň svysokým mužem vsedle. Byly to skoro dva měsíce, co opustil svoje přátele a vydal se na opačnou stranu království. Svítily mu oči a s jeho pláštěm si pohrával vítr.
Prokletí noční zvěře II.
Zpasáže na rohu ulice vyběhla vřískající banda malých dětí. Uvnitř pasáže se pomalu rozblikaly zářivky, alespoň těch pár posledních, které ještě nerozbili kluci fotbalovým míčem. „Choděj sem každej den. Město, nemaj si kde hrát a tak kopou balónem do výkladních skříní.
Mrcha
Příteli můj,
tvoje slova znějí mi v uších.
Noční můra,
jen ty to netušíš.
Patnáct minut
Zelená, jako to tvoje hulení,
ta tvoje záchrana.
Jako barva tulení,
kdy není žádná zábrana.
Láska do počtu
Nechci se tě na nic ptát,
když nejsi se mnou.
ne, nebudu ti lhát
v tu chvíli chtěla bychjen spát.
Prokletí noční zvěře
Liu probudil lehký závan větru. Zachvěla se a otevřela oči. Opírala se o rameno mladého muže. Dave.
Zrůda
Svět naplněný slzami dětí
které bezmezně nám starším věří.
Jedno volá ze sna maminku,
pofoukat jeho jizvu na ramínku.
Lhář
SVĚDOMÍ čistý máš,
když do očí se mi díváš.
Pravda bolí,
zvlášť když jeden druhýmu věří.
Počátek
Když Serrasalmus Hogarr poprvé uviděl pergamen verbující muže ochotné vyplout na širé moře a hledat novou pevninu, byl na mol opilý. Připadalo mu směšné, že panovníkům jeho říše nestačí země, kterou mají. Že potřebují novou půdu, kterou by mohli podle jeho názoru zplundrovat, zničit a ovládnout. Ale zároveň mu přišlo neuvěřitelně zábavné se do této armády zapsat.
Voláme
Voláme ty, kteří na nás zapomněli.
Myslíme na ty, kteří naše city odhodili.
Chceme ty, kteří nám ublížili.
Zapomínáme na ty, kteří jsou s námi.
Kh´aany
Na kraji lesa stál vysoký muž zahalen ve vínovém plášti skápí přes hlavu přetaženou do obličeje a vedle něho seděl obrovský vlk se stříbrnou srstí. Na vesnici před ním padala mlha.
Lidé. pomyslel si.
Války
„Salle. Kde si. “ volala žena pobíhající kolem statku. Chlapec stál nahoře na kopci.
Trhy
„Salle. “ matčina slova se zdála být neuvěřitelně daleko. Chladné podzimní slunce se dralo dovnitř otevřeným oknem. „Salle.
Návštěva
Večer,když všichni seděli u stolu po večeři se Yorik zadíval na svého syna.
„Salle, rád bych věděl, jestli bys chtěl na jaře odejít do města. Já vím, že už jsme o tom mluvili, ale chtěl bych, aby ses rozhodnul. “ Sall se překvapeně zavrtěl vžidli.
Konec zimy
Konec zimy
Zima začala pomalu ustupovat. Ve sněhu se objevili první sněženky a ledový pokryv řeky už zůstal pouze na březích. Země byla nasáklá vlhkostí a vzduch voněl blížícím se jarem. Voda zkapávala ze střech i stromů, kapičky se spojovali vdrobounké potůčky, které se vlévaly do řeky Morlly.
Domů
Domů
Pomalu se začala stahovat mlha.
„Řekněme,že máme před sebou ještě tak tři hodiny cesty. “ na okamžik se odmlčel. „a jestliže se bude takhle rychle smrákat.
První setkání
Setkání
Sall se lehce zavrtěl. Probudila ho ostrá bolest na levé straně hrudníku. Těžce zavzdychal. Pomalu otevřel oči, ale obraz byl silně rozmazaný, proto je opět zavřel.
Cestování
Cestování
„Vypadáš smutně. “ Poznamenala. Sall zakroutil hlavou a věnoval se dál jízdě na koni. Bylo to mladé silné zvíře.
Srna
Nebe potemnělo. Sall ležel na sněhu a pomalu mu docházely síly. Mezi stromy našel závětří, kde tiše odpočíval. Hlavou mu běhaly vzpomínky na domov, čerstvě upečený chléb a vyhřátou postel.
Prosím
Prosím o odpuštění. za co.
Za tvoje chyby.
Rozpustím si vlasy.
Snad
Tam, kde jsme byli, už nejsme.
Ztratili jsme se ve vlastních vzpomínkách.
Tenkrát bubnoval do okna déšť.
Kam nás ten proud vody chtěl jen nést.
Posmutnělá
Miluji. a přece tě nenávidím.
Nenávidím. a přece tě miluji.
Ach, ten zvyk
Budeme slavit.
Nemáme čas
ten zůstává hluboko v nás
Myšlenky mám čistý
Brána
Ubalíme si bránu do jinýho světa.
co je to slovo od slova. věta. a je po nás veta.
Čas
Voní.
tak jako skořice,hřebíček a marihuana.
Tak voní moje láska.
Láska.
Šlašt
Souložím,souložíš,souložíme.
Co z toho sakra máme.
Je to jen chtíč.
A k lásce pravé,
asi jo...
Tak. teď už jen pár polibků denně
a úsměv na rtech.
Co se to s náma sakra děje.
S láskou je konec,
For Andrew
Pamatuješ.
Noční procházky nádhernou Prahou. neustávající smích a bezstarostné povídání. Alkohol.
Povídejme si
Není o čem psát.
Není o čem mluvit.
Tak přestaň mě už srát
a nech mě domluvit.
kapitola první
Začínalo se stmívat. Alex,Derill a Kelly šli ulicí,zatím bez světel. Ulicí tmavou a šedivou. Sníh měl černou barvu zautomobilových pneumatik,prachu a kouře.