Dotyk

Procházel jsem mlhou, Necítil jsem její pach, Ba ani nezábla mne na rukou. Šel jsem tiše, Listy pod mými stopami Bušily mi do uší, Svým tichem, Žádné vzdechy, Žádná slova. Ticho se neslo Ve znamení Skličujících myšlenek. Bál jsem se. Cesta byla tak dlouhá, Úporná a tichá, Tělo se mi zdálo být Těžší každým krokem, Každým krokem Řečiště potu Sbíhaly mi po těle. Dávno za sebou Jsem nechal ten příběh, Kdy jsem před ní stál, Omámený, Nemaje slov, Ani pohledů. Chtěl jsem se jí dotknout, Ale rozplynula se S konečky mých prstů, Když ucítil jsem její auru. Chtěl jsem se dotknout své duše, A teď bloudím…

---