jak jsem se přiznal (málem ke všemu)

Daně, tedy konkrétně daňové přiznání a dárky na Vánoce mají překvapivě hodně společného. Nejvíc asi to, že si každý rok slibuji, že jejich řešení nenechám na poslední chvíli a pak stejně napřesrok lítám 23. prosince po nákupáku repsektive 23. března telefonuju kamarádce poradkyni, aby mi těch mých dvanáct vydaných faktur dala do kupy a nějak (pro mne porcesem velmi výrazně připománajícím alchymii) z nich vyčarovala daňové přiznání.

Tedy alespoň tomu tak bylo po minulé tři roky. Letos byl telefonát kamarádce o moc legračnější a z minuty na minutu i ze mne udělal alchymistu.

"Ahoj, jak se máš? Nazdar Lasy, neříkal si loni, že mi zavoláš ohledně daní dřív?" Pauza, nádech a chvilka drmolení vět o čtení myšlenek a nedostatku času. "No, to je sice hezký, ale moje PC kleklo — je to na výměnu základní desky, takže letos se budeš muset ohlédnout jinde, pa." Nesnáším ukecané telefonáty, ale takhle předvedená stručnost mne rozhodně také nepotěšila.

Následující odpoledne a další celé tři dni jsem se střídavě utěšoval, že na tom nemůže nic být a střídavě jsem se ujišťoval, že nemám šanci to růžové lejstro vyplnit správně. Ba co hůř, přesně jsem viděl scénář finanční kontroly a moje cestování za katr, protože několikatisícový daňový únik se jako na potvoru netrestá rovnou zastřelením a na Bahamy se mi nechce.

Včera večer se ve mne ozvala zdravá ctižádost a já poprvé odvážně vrhnul pohled směrem k hromádce papírů z nichž drze vykukovalo ono růžové lejstro. Pro všechny případy jsem obvolal sestru (studuje obchodní akademii a já s dětskou naivitou doufal v podporu její a celého učitelského sboru), která mne ubezpečila, že mi ráda se vším pomůže a vše nechá překontrolovat. Ok, druhý krok — Internet. Našel jsem všechny formuláře, dokonce v interaktivní formě a na první pohled perfektní popis kde a jak co vyplnit řádek po řádku, číslo po číslu. Má nadšení rostlo a obavy se smršťovaly. Vše do první minuty, kdy jsem se začetl do podrobného návodu, a zjistil, že bezpečně umím vyplnit jen dnešní datum, rok a mé nacionále. Fakt, že to celé tvoří jednu stranu a tedy čtvrtinu celého formuláře mne utěšit nedokázal.

Celou následující hodinu jsem překlikával mezi tabulkovým procesorem s formulářem daňového přiznání a prohlížečem s návodem k jeho vyplnění. Legrace, zábava. Vše co do té chvíle dávalo smysl se rozplývalo a mizelo. Spásná myšlenka inspirace v minulém daňovém přiznání, vyhotoveném odbornicí se taktéž ukázala lichá. Úřední šiml letos nezaváhal a formulář změnil (na webu se psalo o výrazném zjednodušení, no nevím, celé to dávalo smysl asi jako návod ke korejskému videu loni i letos) k nepoznání, zůstala jen ona čtyřprocentní barvička.

Po hodině zoufalého klikání a po dopití čtvrtého šálku kávy jsem začínal mít pocit, že přeci jen bych se mohl alespoň v něčem orientovat. Fakt, že když vyplním správně část správné přílohy, tak se mi kus přiznání dovyplní a dopočte mne přesvědčil, že slovo interaktivní chápu správně — dobrý začátek. Postupně jsem přicházel na další finesy a hromada vět a termínů, které jen z dálky připomínaly češtinu postupně přestávala odolávat. Poprvé v životě jsem začil pocit, jaký zažívají všichni kdož uprchli z tenat žalářníka.

Rád bych touto cestou poděkoval panu Tichému, který si v zaměstnání vydělal 400 000,- Kč a ze soukromé živnosti utržil 120 000,-, pronajal chalupu za 10 000,- a rozhodl se využít společného zdanění manželů a ještě ke všemu o sobě nechal napsat poutavý popis "kterak sobě daňové přiznání zhotoviti" a zveřejnit jej na netu.

Po třech hodinách a skutečně zbrocen potem jsem byl hotov. Všechna čísla vypadala věrohodně, výsledek (přeplatek cca 850,- Kč) výpočtu daně taktéž, to že přehledy pro VZP a soc. pojišťovnu jsou plné nul a chybových hlášek jsem přisoudil chybě v interaktivním formuláři a nenechal jsem si vzít pocit vítěze. Všechny soubory jsem vzal, přibalil k nim skeny podkladů od pojišťoven a zaměstnavatele, dopsal celkovou sumu výdajů a příjmů a to celé odeslal sestře ke kontrole. Poprosil jsem o odladění přehledů a šel klidně spát.

Ráno na mne čekal e-mail:  "Přiznání máš správně, v přehledch stačí zatrhnout tohle, dopsat támhleto a odkliknout ono a pak už jen tiskneš."

Odpoledne volala matka, jestli už mám přiznání a že potřebuje vyřešit to svoje. S bohorovností v hlase a tónem Clint Eastwooda jsem odvětil: "Klidně to o víkendu přines, vždyť jen odečteš výdaje od příjmů, vyplníš formulář a dál na tom nic není . . ."