právo na smrt

jen mne to tak napadlo...

Muž zastavil v krajině bez lidí. Vystoupil z auta a rozhlížel se. Náhle se ve svých myšlenkách vrátil o deset let zpět. Stál na stejném místě a bouře dosahovala svého vrcholu a on stál uprostřed té nádhery. Déšť do něj bubnoval a vítr se ho snažil porazit. Bojoval. Bojoval s přírodou samou. Nikdy nemohl vyhrát. Rozhlížel se okolo a už neviděl nic z té nádhery. Místo bylo prázdné. Prázdné jako lidstvo. Zvedl ruce a začal volat. Volal bohy. „Jak se opovažuješ, smrtelníku?“ ozval se hřmotný hlas. „Nechci žíti už,“ zvolal, „můj život nemá smysl.“ „A co chceš po nás?“ „Vezměte mi můj život!“ Zahřmělo se, blížila se bouře. „Nikdo nemá právo odjímat život.“ Muž strnul. „Vy ano, vy jste nás stvořili, vy nám život vezměte.“ Spustil se déšť. Ticho. Muž volal. Hrom, jenž se ozval za chvíli, zněl jako zvon, který odbijí poslední hodiny lidstva. Pochopil. Déšť se změnil v krupobití. Temné nebe ozařovaly jen blesky.

---