Zaklínačka kamenů a Modrý kůň

Každý máme Modrého koně, ať už ho nazýváme jakkoli. Někteří ale mají to štěstí, že se s ním setkali. Jsou to ti, kteří mají oči dokořán, kteří se nesnaží životu porozumět, ale cítit ho, vnímat a hlavně žít.

Bylo ticho. Sen kterým se probudila ze spaní nenávratně odletěl. Ale přeci ve vzduchu zůstal, snad jen náznak vůně, který jí nedovolil znovu usnout. A pak se jí sen vybavil. Někdo, snad nějaké dítě jí vyprávělo, že zahlédlo kdesi v polích Modrého koně. "Mého Modrého koně," zašeptala jen tak pro sebe v tichu místnosti. "Mýlíš se dítě. Můj Modrý kůň se ztratil už dávno, před mnoha a mnoha lety. Ano, jsem moudrá, poslouchají mě oblázky v potoce i obrovské skály vysoko v horách, ale svého Modrého koně zpět přivolat nedokážu." Vyšla před stavení. Právě začínalo jaro a vzduch voněl až k zbláznění. A miliony hvězd se třpytily jako kapky rosy v pavoučí síti. A tam kousek od studny stál Modrý kůň. Za ta léta se trochu změnil. Jeho hříva už nevlála jako dřív a už nepodupával kopytem. Ale jinak byl stejný, jako ho znala. Ten modře jiskřící plamen v očích se vůbec nezměnil. "Vítám tě," řekl hlubokým hlasem jemným jako samet. "Ne," řekla tiše Zaklínačka, "je to příliš krásné než aby to mohla být pravda." Teprve když přišel až k ní a lehce se jí dotkl, uvěřila, že už nespí. "Celý život jsem se za tebou hnala a celý život jsem tě měla na dosah ruky. Jen jsem tě nikdy nedokázala dohonit. Proč jsi se nemohl alespoň na okamžik zastavit," vyčetla mu když z ní opadla prvotní radost. "Ne, moje milá," odvětil klidně Modrý kůň, "ten před tebou byl jen přelud. Já jsem byl celou tu dobu tady. Stál jsem u studny a čekal až přijdeš." Chvíli se na něj nechápavě dívala, ale když pochopila, podlomily se jí nohy a musela se přidržet, aby neupadla. "Takže to byla jen moje chyba a moje hloupost? Promarnila jsem život honbou za přeludem?" Ačkoli se snažila, v očích se jí objevily slzy a za nic na světě jim nemohla zabránit, aby se rozběhly dolů po tváři. "Když jsem byla mladá plakala jsem kvůli tobě. Kdybych už tenkrát plakala kvůli sobě mohla jsem si ušetřit tolik bolesti..." slzy se kutálely po tvářích, hromadily se na bradě a potom padaly dolů na kdysi krásná ňadra. "Neplač," Modrý kůň se jí vážně díval do obličeje a jeho výraz byl tak smutný, že jí vlastní smutek náhle připadl bezvýznamný. "Nikdy není úplně pozdě. A když člověk opravdu lituje je to skoro jako by dostal šanci začít znovu." "Už jsem příliš stará na to abych začala úplně od začátku." povzdechla si Zaklínačka. "Co je to stáří? Pro mě nikdy nemůžeš být příliš stará. Možná jsi stará pro zaklínání kamenů, nebo pro lezení po stromech, ale pro mě budeš vždycky stará tak akorát." "Nevím jestli to někdy dokážu přijmout." odpověděla. "Přestaň myslet na svůj věk. Vždyť to není vůbec důležité. Zapomeň na to a budeš se moci cítit mnohem mnohem líp." "Proč jsi se snažila ten přelud o němž sis myslela, že jsem to já, dohnat?" "Protože utíkal," odpověděla jednoduše. Pohlédl jí do očí a znovu otázku zopakoval. "Asi abych si dokázala, že jsem dobrá, abych na sebe mohla být hrdá." "Myslím, že to za to nestálo. Ale zamysli se, co by bylo potom? Co bys dělala dál?" "Nevím, že bych o něčem takovém někdy přemýšlela. Dohnat ten přelud pro mě byl velký cíl za který nebylo vidět. Nebo spíš jsem se za něj ani dívat nechtěla," dodala po chvíli. Sklopila hlavu a když ji zase zvedla, v očích se jí zase leskly slzy. "Zase chyba, že?" Modrý kůň neodpověděl. "Poprvé jsi viděla celé stádo modrých koní. Seděla jsi u potoka a hledala modré kamínky. Byla jich spousta, byli divocí a krásní a tehdy ses rozhodla, že je doženeš. Vzpomínáš si?" "Ano," řekla Zaklínačka kamenů "od dvanácti byli jenom tři a kolem dvaceti už jenom jeden." "A dnes jsi konečně přišla," odvětil kůň. "Ale změní se tím něco?" Zaklínačka se smutně usmála. "To už teď záleží jen na tobě. Možná se změní všechno, možná nic." Dlouho bylo ticho. "Zůstaneš se mnou?" zeptala se pak váhavě. "Ano" zněla jeho odpověď. "Navždy?" zeptala se, jakoby tomu stále nemohla uvěřit. "Navždy!" Objala ho kolem krku a políbila. Oba mlčeli.

---