Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Odkudkam

13. 05. 2006
9
0
1834
Autor
Siral
Když kvílí člověk
žalozpěv o popelu
kterým se chce stát

aby ze svých chyb
nakrmil zítra půdu
věčně hladovou

pak nedošel konce
jen nastřádal tolik
že sám o sobě ví

když padá prach
z krovů opuštěných věží
to na střechu tlačí nebe

jak chyb přibývá
tak těžknou oči bez víček
semeny budoucích hvězd

ale když kvílíme
tak se jen popel

ve prach mezi prsty
vydýchaný

víří

až posedá si
uvidím zas své stopy
směrem tam
kam jsem nechtěl dojít
Print
15. 05. 2006
Dát tip
Prach jsi a v prach se obrátíš. Pěkné**

Háber
14. 05. 2006
Dát tip
hm fajn t

sidonia
14. 05. 2006
Dát tip
asi jo no.. ale stejne mi tam lip zni v prach:)

Siral
14. 05. 2006
Dát tip
sidonia: rytmus, rytmus... všem díky za reakce

Ivo Koivo
14. 05. 2006
Dát tip
no jo, tak to chodí...t

sidonia
14. 05. 2006
Dát tip
nelibi se mi VE prach a este mozna naky drobnosti.... konec se mi libi

vesuvanka
14. 05. 2006
Dát tip
zaujalo mě, moc hezky napsané.... TIP

Zuzulinka
14. 05. 2006
Dát tip
bývá to tak..někdy nás to posouvá...samo*

zorka
14. 05. 2006
Dát tip
*

silence
14. 05. 2006
Dát tip
pekna, obzvlast konec se, myslim, poved...:) *t

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru