Písmák Zvon
zvonneslouží času snad věčnostivyprávět mohly by blyštivé kapky včerejšíi mouchy dávno mrtvé v pavučinách mříží od Nebe.
Sjezd motýlů, rovněž andělů
Je mylné domnívati se, že děti po narození neumějí chodit. To jen neviditelná křídla na zádech jsou jim příliš těžkým břemenem a ještě ve školce se jejich krůčky pod tíhou podobají rozeklané dubové kolébce. Vprvní den školní caparti perutě zhmotní. Naplní je pouzdrem s množstvím barevných ořezaných tužek.
Rozpaky
na každou nemocnalezneš prý v džungli lékvoním ke zmoklé růžiúsměv a kapka pochybností .
Pokus o dětství
Hloučku chlapcůnaslouchámsanskrt znípo létech vústraní
činy směřujíkptákůmvlastního dětstvípro stéblo odpovědi
míjím kolopohozené v mlázípampeliškykvetouve špicích
v místechvelkolepých bitevraduji se:zeměkolem ohništěstále hřeje
Když oblékali Tě do kroje
Když oblékali Tě do krojejako bys v motýla věřilastrojily Tě jak oltářpřed vzkříšenímpomněnkou, růží, mákem vlčíma tehdy, panečku,všechen květdo výšivky zakletýočima vyšívačekse vzbouřila počalvpravdě kvéstKdyž oblékli Tě do krojev motýla ses změnila .
Když umírala hvězda
umírala hvězda dvě hlavy čněly k nebiz vybouleného tělazemě
Co se to děje.
Ále, prý umírá hvězda
A cožpak, božínku, ji není možné zachránit.
Půlnoční strach
Po půlnocibázlivě kráčím ze zábavBojím se moci,jíž vítr šimrá stébla travTo fantazie načrtávámrazivý můj strachAž odhodím ji,uzřím milenceza stéblem leckterýmse milovat.
Kopretina
Z mraků pršely slzyna polštářích stébeltříštily seve střepy nebeských zrcadelProplakaný vzduch voněl otázkou:"Má Tě ráda, nemá Tě ráda. "Odpovědi by ses v žádném stromu nedořezalJen tiše stranouslunce narodilo se doprostřed těch střepůVyrostlakopretina.
Být pastýřem
Po létě stráveném na ovčí farměŘeknu Ti, BožeBýt pastýřem není žádná prdel.
Žal noci
žal Ti vetkalbílé žilkydo vlasůpavouciozdobilioči Tvévráskamipři nočních šlépějíchnohy kreslilybílé jizvydo zemězamrzlé poklicedusilyTvoji lávua já se snažil býtčirou sopkous kráteremve tvaruslunce.
O moudrosti
stařecjenž vesele jdea ještě k tomu si pískákdys kráčel i kolem mě"Co čumíš, dědku. "pousmál sea pokračoval zvesela dála ještě k tomu si hvízdal .
Vdovec
Pahýl kořenůze země čnícíkmen jen holý kůls břitvy špicímíří ke sluncité zhasnuté svíciPrázdné norydávno vybydlenékosti mláďat, dech matkyvětročasem ohlodanéCáry peřív ledovém hnízděvejce bezvládně ležízkamenělá na svém místěZáclony smetanových pavučindělí mě obloukem od všehopavouci ulétli do teplých krajinmouchy tlučou parapetu na čeloPrasklá tabulka okennívítr blues naladínic nezměnímtak aspoň uletíms prachem Tvojí ohořelé fotografie.
Čtvrtá stěna
V pokoji mém ozývá sez jedné stěny pláčdruhá smíchem otřásá setřetí ze stěn
vydává nejeden vášnivý stenčtvrtá tichá jeTo k ní tisknu slechy svéabych slyšel.
Koloběh příležitostí
Padaly meteoritymezi nimamýdloDo kanálukrysyzbělely čistotouV laboratořipíchali do nich zas ty sračkySněz jehadsebevrahNež chcípvyplazil se na sopkuŘípVýstřelvesmírzbytky hada, krysTam někde zasPadaly meteority mezi nima mýdlo.
Hledání zatoulaného koně
Jsou časykdy chtě nechtěmusíme jít do horhledat zatoulaného koněs hřívou natočenou ke svoboděPřevracíme všechny kamenyozvěna přináší řehot koněale stopa natož kůňnikdeUnavenisepínáme dlaně do tvaru šálkumodlíme sestudánka nám otvírásvoje navlhlé očiDnes nenašli jsmezatoulaného konějen jedny očia přec se nám vlasynatočily o krok ke svobodě.
Ptačí chřipka
hnijící labuťěvisí na oblacích z vlastních křídelpírko zčernaléurvalo se ten cár z labuťěpadák nohám šamanav praleseprůzračnémjen obloha nad nímčerné hlenyvykašlávášaman mluvínepřítomně:Vrať mrakůmazura nebude mrtvýchlabutí,lidí .
Stařec a poušť
Šel jsem do pouštěa chtěl zemřít. A ono stále nic…
Hledalna každém kaktusui jeho nejostřejším trnu
A ono nic…
Zčistajasnapřepadla měděsná žízeň
Jak slova mluví k nám
lízátkonejsladšínahlodátetou
K
s A u
k Z n
Černá hodinka
Tenkrátekdyž elektrický mužíkvyskočil až příliš vysokoStíny tam dolešmátraly po svícícha ulice rodily hřbitovyÚlomky tváříkolem ohněbez úst a slovJako bojovnícijenž z prohrané bitvy se vrátili
Tma je kamenovala bytím
Stínya přec vnich bylo tolikČlověka
Ach jo..
Nejhorší je to, když lezeš po čtyřech a já bez noh. Přitom bysme oba mohli být vzpřímeni.
Směr polibku
oči prosí Tě dej mi milost cukneš bradou a boží branou proletí polibek
Sám
V nekonečné kapuci, z niž ani nos nevisízpropasti obličeje
Splastovým kelímkem vrucenikdy nenaplněnýmjen potem a otiskem slin
O spánku
před usnutímbubliny dne milují se mipřed polibky víčekzavřených na klíče řasza škraboškou této scenérieopadávají ze mě listy hříšných fialeks omlévajícím skřehotem odlétajínajednou pan Vyrovnanýuklouzl jsem v objetí spánkuhodinu před zíváním budíkuVstávej. voní na mě květinablaženkdyby její vlasy každý den mi vonělyve váze bez rukojetihned vodu neperlivou perlami bych naplňovalvstávámú vs ěmpak procházím kolem prázdné vázy s rukojetí
STUDnice
Na dně hluboké studnyUslyšely dětikapkapTam v sarkofágu bahnaLeží chlapTiše zpívákapkapProbudil na hladině labutěNěkdo jim hodilhousky kouskyNa dně hluboké studnyUslyšely děti mlaskmlaskA labutě šly spát.
Hledám Tě
Pod lžičkou zrnko cukruPod kamenem nejrůžovější z žížalPod mušlí kde korál bývalV autobuse volno, nepřisedášV ledu kuse slzo, neroztávášKaždé ráno kontroluji nevypadlas z hnízda. Skořápky na hladině plují mezi víry voda čistá
Spravedlnost?
vlaštovkadveře chrámumoucha mouchalustrmoucha mouchaokna oknakněz zavřeldveře dveřeokna oknavlaštovkadveře dveřeprásk práskněkdo klepalprásk práskčtvrtka čtvrtkazobákčtvrtka čtvrtkamoucha mouchavypadla z nějmoucha mouchamládě kukačkyčekáčekáčekáčeká.
Písmák
studnakterá hřejeOsamělírádi zní pijípři toulkáchměsíční krajinou
Anděl strážný
měsícbělostnýmch m ý ř í mpampelišky osvětlujecestuTy sedíš o něco nížefoukneš do dlaněBon VoyageJane.
Dobrá kniha
Jen občas ji pohladímzpočátku sype mi kamení na hlavUPak chodím po louceroucho motýla krvácÍna loucepropitým inkoustem v knize .
Romeo, Julie a básníci
Bijící srdce. zkamení, neb prostor chladnoucí obepíná těla, duše odumřela, bytost znehybněla. Vzpomeňte, Julie má, nač za letního rána, jak stvořeného pro lásku, jsme přišli, u cesty zdechlina Romea na horkém loži zoblázků. Jako by ti nebe patřilo, drahá Julie, tiskla jsi se kRomeovi hrdě, ač silný puch to na tě vál, vidělas červů karneval, neomdlelas, podivné.
O vzdálenostech
dva přiblížili se na vzdálenostslzymezišpičkaminosuslza mimo okorozmazalajim světpřestali vnímatostří zrakuhudbu sluchuvůni čichucit hmatuzačali vnímatsrdcem.
paní Láska
Blesk z duhytrefaBělostné kapesníkyDeštěm posmrkanépadají z nebeTo jen paní L. Přišla v kanadáchpo špičkách.
WelebníCi
Spočinul vrah v záchodmísa rozdílů nenaděláDává děvčátka porodelektrošoky do těla
Posazen kněz vtoaletumísa rozdílů nenadělá Vydává panenskou Žanetuelektrošoky do těla
O magii
Hledal jsem čarodějejenž mění bláto ve zlatoKřídla pegasůna tělech hříbatNašel jsem jen květa pozvedl jej k sobě„Jsi kouzelný,“řeklas mi.
A já pochopil magii
Moje holka
Kdyby moje holka byla kadeřnicíZbylo by mi hodně vlasů pod čepicíKaždé ráno přetáhne mě kartáčemKaždé ráno stávám se pankáčem
Kdyby moje dívka byla modelkouOdháněl bych od ní chlapy hokejkouPapuly patlá si patery krémyPoté vnoci nemám tolik trémy
Kdyby má milá květinářkouDenně sekám trávu cirkulárkouTak jíme jen a pouze bylinkyZačínaj mi rašit malé kořínky
Kdyby moje holka byla kuchařkouStal bych se kuchyňskou mouchou, masařkouPohladil bych ji svým malým sosáčkemOžene se po mně sekáčkem
Zamilovaný anděl
Našli ho ležet u tratiZlomená křídla v opratiPadaly slzy, žalem se barvily dobělaPírka se mlží, hlava jíním zkamenělaVlak minul křídla před chvílíSmích i anděl plni nevinnyPoslední vagón, z oknaPůvabné mrknutí okaTak anděla zlomili.