NETUŠÍŠ JAK MOC

...

Chybíš mi a já jsem si jistá, že vůbec netušíš jak moc. Stále mezi námi stojí hodně nevyřčených slov vět otázek a odpovědí. Chybím Ti? To je to, co nevím a tak ráda bych. Často na Tebe myslím a vidím Tě, jak se usmíváš mne sobě absurdnosti situace, která nás potkala. Zaskočilo nás, jak moc se známe ačkoliv jsme se setkali jen párkrát. Jak je těžké zapomenout na Tvůj úsměv, který se často snažíš schovat, ale nakonec nevydržíš a rozesměješ se jak malý kluk. Stále slyším, jak říkáš, že jsi to nečekal a že nevíš, co s tím. Stále si připomínám Tvé silné ruce, které byly tak něžné jako by říkaly: “Nikdy Tě nenecháme odejít!” Stále vidím Tvé oči nevím vlastně jakou mají barvu, přesto cítím Tvůj pohled na každičkém kousku svého těla. Stále vidím, jak kloužou po každém zákoutí mé tváře a snaží si ji zapamatovat kousek po kousku. Dělala jsem to úplně stejně až jsem se nakonec ztratila ve svých myšlenkách vlastně to dělám stále. Často na Tebe myslím...

---