Vzkaz

Je to něco, jako bych se vžila do Ravena, ale samozřejmě nemohu vědět, jak on se cítil, co mu probíhalo hlavou. A také doufám, že On se za tohle na mě tam nahoře nebude zlobit...

Zde nahoře je to krása,
odtud je vidět celý svět.
Moje srdce při tom jásá,
jen támhle dole vadne květ...

Tam každý jednou se podívá,
kéž spatřit mohl by to zaživa.
Vítr vane, Slunce svítí,
kolem kvete nebeské kvítí.

Však přesto trochu smutno je mi,
když pozoruji malou zemi.
Lidé truchlí snad kvůli mně?
Vzpamatuj se má Země!

I když jsem vás opustil,
snad trošku je mi to líto,
i pár slz jsem upustil,
však mě nebolí to.

Já nechtěl jsem vám ublížit.
já nevěděl jsem,
však vy musíte pořád žít,
opatrujte svou Zem!

...a lidi na ní žijící,
jak pány, tak i sloužící...

---