Anonym (3)

SMRÁKÁ SE Smráká se smráká Všechno ve mně se tebou slastně fláká Satani tvé hrudi mé chámovody zase ze snu budí Zatímco na mě tvé libido svůdně syčí má odvaha vysvléci tě do naha se nad tebou monumentálně tyčí a s mou chamtivostí nenajíst se tě nikdy do sytosti na tebe hlasitě křičí že už zase nejsi ničí a že ani jediný tvůj kaz mi jednou stejně jako vesmíru čas zlomí vaz Já to ale chci! Raději mít tebou zlomený vaz a krotit hladové psy tvé vášně mít mnou pravidelně zaplavované dásně než jen počítat jak ubíhá čas bez tvých sladkovodních řas

Smráká se smráká mě síla kdovíjaká už zase drží jako na řetězu dost v žití mém už bylo hrdlořezů co na svědomí zlomenou mě mají na lásku vsadit - říkáš - to je v háji i mě přivedla k tomu zkušenost však představy jež vzbuzují tvá slova jsou živé tak že zabolí mě znova a v hrdlo bezhlasně se vplíží: D o s t ! Vím tobě asi zdá se to být pěkné nedám své řasy tomu kdo si řekne byť přitažlivost trhala mi cévy - v tvém případě i bez tekuté révy kdo nebyl ženou osiřelou neví že přijde čas kdy naposledy sleví Mám v rukou třes - už neudržím mobil ne že jsi dnes mě jako včera zlobil leč že tvá touha fyzicky mě ničí až ve mně ouha! stejná vášeň klíčí a krve zpěněné hlas křičí: Já jsem tady! a vím že víc my byli bychom dohromady tak přestaň dráždit mě jak hůlkou na opice vznes se a vleť mi přímo do ložnice a třeba mějme na globálním oteplení podíl tvůj vilný chtíč dnes zdá se by se hodil Jsi moudrý muž a mohl bys to chápat - tak dlouho už když neměla jsem chlapa byť přišel jsi sem jako vlaštovička tvá hra mě bolí solí obě víčka

---