Díky vrbě

Stoletá vrba se skláněla k zemi.

Snad chtěla po letech poslouchání taky něco říct světu.

Proč jsou ti nejlepší posluchači často němí?

Na to já odpovědět nedovedu...

Vrba se kloní k zemi - ne ze zdvořilosti.

Snad ze zvyku nebo jen tak, možná.

Mlčí, neláme si větve s výslovností...

Zvuk šeptajících listů stále nezná.

Vrbo, zůstaň tu se mnou! Prosím.

Přitom spleť kořenů slzami kropím.

A vrba se nebrání, poslouchá...

                            .......a já děkuji!