Písmák Neotáčej se za mnou
Neotáčej se přes rameno. Možná bys viděl něco, co nechceš. Tak neohlížej se za mnou. Co bylo, bylo.
Slůvko CHTÍT
Nechtěla jsem moc. Alespoň MYSLÍM. Tvůj pohled s jiskrou v oku. Naději, že se otočíš.
Putovní slečna
Jsi holka prodejná. Co prodejná,vždyť ty jsi zadarmo. nejlepší zboží z výprodeje- starých věcí, co nikdo nechtěl. (a nechce dál.
Vinná smrt
Topil ses ve víně. A volal o pomoc. Já chodila po okraji- okraji sklenice. Či tvého života.
Odešel jeden...
Odešel jeden. Zastavil se druhý. (Za dveřmi čekal třetí. )Jako na běžícím pásu.
Lístky loňských růží (a lásek)
Lístky loňských růží mávají zpoza rohu,(nejlepší dobu mají za sebou)kde daly si sraz z naší láskou,která dozněla. Do ztracena.
Teď odchází spolu ruku v ruce,zatímco já za tebou se teskně otáčíma myslím na příští rok. Snad měla bych zasadit trvalky.
Motýli
Byly doby, kdy malá holka nebývala doma. Daleko častěji u babičky.
Někde, kde nejsou starosti.
Slunce.
Život je popel, co zbyl z táboráku
Rozfoukám prach jako popel, co zbyl z táboráku.
Urputně plaším všechny vzpomínky.
Místo nich vezmu radši do náruče. Život je popel, co zbyl z táboráku
své telegrafní zážitky.
Tak vemte to na vědomí
Je po bouřce. Ta hrůza skončila. (. vždyť to byla jen voda.
výzva havířům
Myslím to vážně. A tak to i beru. To je zlé.
Ironie, výsměch, urážky.
Velká holka
Kdysi jste mi říkali, že užjsem velká holka.
Ale čím jsem starší, jen mi dochází.
že jsem takhle maličká.
Jen loutka v ochotnickém divadle,
Ozvala se rána...
Ozvala se rána. Všichni se otočili jako na povel.
Na silnici stála dívka. Koukala vyplašeně.
Štěstí v balícím papíru
Poskládámsi štěstí do balícího papíru.
Schovám hodo úschovny.
Na horší časy. Pokud přijdou.
Střepy z čajové konvičky
Na zemi leží střepy z čajové konvičky.
Zažily toho už vážně dost.
Posezení s přáteli. Litry čaje proti chřipce.
Sbírka zmuchlaných papírů
Další cenný kousek. Pořadové čislo. Ta už dávno nepíšu.
Zmařené nápady, přátelství, lásky.
Kapitola XIII. - SRDCE BIJE NA POPLACH
Vzbudil jsem se vnemocnici. Všude kolem bílo. Ale byla to jiná bílá než vzimě. Tahle byla chladná už na pohled.
Kapitola XIV. - VELKÉ VYSTOUPENÍ
Další měsíc jsem ale začal vystupovat i studovat. Bylo toho najednou trochu moc, ale dalo se to stihnout. Vystoupení se lidem líbilo a studium mi taky docela šlo. Teta mi každý den vařila oběd.
kapitola XV. - PROSÍM ČAS O MILOST (KONEC PŘÍBĚHU)
A povedlo. Neudělal jsem jedinou chybičku. Potlesk neutichal. Měl jsem vočích slzy.
Ticho s vůní čokolády
Slůvka už odešla. Ta poslední dozněla včera. Jak dávno.
Věty už ztratily význam a i rozhovory už šly spát.
Loučím se
Loučím se. lehkomyslně. Přesto s těžkou hlavou.
Nejsem na konci, bloudím v kruhu.
Bezdětná lampa
Jak osamělá je pouliční lampa.
Sama proti všem, přitom se vztyčenou hlavou…
A stále jen září.
Nestárne, je stále na svém…
Kde jsou ty časy
Kde jsou ty časy.
Doby, kdy svět byl příšerný.
Už jen proto, že ve špajzu nebyla čokoláda.
Nebo nedej Bože venku pršelo.
Ať žijou zítřky
Co nestihnu dnes, dokončím zítra.
Mám času dost. Nač ten spěch.
Jsem v jednom kole.
ŠEST PÍSMEN
Naučila jsem zpívat němého, skřivana počítat do desíti.
A taky tkát závěsy z mlhy.
Roztančila jsem mramorové sochy na náměstí.
Pak oslňovaly kolemjdoucí valcem.
Díky vrbě
Stoletá vrba se skláněla k zemi.
Snad chtěla po letech poslouchání taky něco říct světu.
Proč jsou ti nejlepší posluchačičasto němí.
Na to já odpovědět nedovedu.
Důvěrně znám laskavé pření
Až rozezvoní ticho tvůj hlas.
Mě bude se zas vstávat o něco snáz.
Ty ve snu pod peřinou,
rozloučíš se s jinou.
Kdysi... v dobách sladké nevědomosti
Bývalo líp. Kdysi.
Jen je to už dávno.
Někde na začátku alba.
Já se vrátím dřív, než z tebe spustím oči
Nech mě jít.
Já půjdu. Ale říkej, abych zůstala.
Slzy.
Letmé nasycení
Děti ulice, které neznají pocit nasycení,
přitom matky jim dávají vše co mají.
Místo snídaně jen letmé políbení
a i když mlčí – oči hlad nezatají…
Kapitola IX. TRPASLIČÍ LÁSKA
Na nový režim jsem si zvykl docela rychle. Tím jsem překvapil jak své okolí, tak sebe. Profesorka Krylová nás navíc hájila před ostatními členy profesorského sboru jako své děti. Najednou mi můj život připadal jako stíhací závod.
Kapitola X. BEZVÝZNAMNÉ UDÁLOSTI...
Předmětů jsme měli hodně a některé bylo opravdu těžké zvládat. Já měl ale doma hodně času na učení. Do hospod jsem taky sklukama nechodil, takže jsem to měl docela na háku. Během měsíce jsem si osvojil jistou taktiku, která se mi osvědčovala.
Kapitola XI. KAŽDÝ KONEC JE ZAČÁTEK
Bylo jaro. Já vposledním ročníku. Přede mnou rozhodnutí, co dál. Nevěděl jsem.
Kapitola XII. PROSÍM, JEŠTĚ OHLÉDNUTÍ...
Sedl jsem si na lavičku a čekal. Všichni rychle opouštěli budovu a domlouvali se, jak oslaví úspěšně dokončená studia. Postupně vycházeli i mí spolužáci. Skaždým znich jsem se rozloučil.
Chovej se slušně...
Svět se cítí jako lepší společnost.
Tak chovej se slušně.
A trochu lépe se obleč.
Lidi se na tebe koukají.
Vítězům v prachu
Kolik už bylo slavných vítězství.
Dostbylo rozdáno olivových věnců,
stejně tak i nezapomenutelných vítězů.
A kde jsou dnes. V prachu.
Kapitola I. NARODIL SE SKŘÍTEK
Jsem skřítek. Přesto člověk. Abych to upřesnil, jsem trpaslík a jmenuji se Rudolf. Po smrti mé matky, která zemřela krátce po mém narození a já ji proto marně hledám ve své paměti, dokonce jediným vnaší zemi.
Kapitola II. MEZI VELKÝMI MALÝMI DĚTMI
Chodit jsem začal o něco později než ostatní děti. Měl jsem totiž příliš slabé nožičky, takže první krůčky jsem udělal, až když mi bylo něco přes dva roky. Teta mi později řekla, že tehdy poprvé od mého narození viděla u táty slzy štěstí. Abych byl upřímný, tehdy mi to bylo jedno, já byl rád, že chodím.
Kapitola III. KAMARÁD?
Vzpomínám si, jak jsme šli jednou kzubaři. To pro nás byla událost stejně významná jako jít do divadla nebo do kina. Zaplnili jsme celou čekárnu a nervózně poposedávali. Všechny ruce se jako na povel sevřely vpěst a jeden prst vedle druhého se zarývaly do zarudlých dlaní.
Kapitola IV. ZLOMENINA
Být kamarádem ale nese svou daň. Jednou jsme si takhle sRadkem hráli na hřišti. Házeli jsme si sbalonem a pořád se hašteřili. Naoko jsme se prali ale, kdyby se do toho Radek alespoň trochu opřel, měl bych smůlu.
Kapitola V. ŽÍT NEBO NEŽÍT
Vnemocnici jsem také četl. To víte, měl jsem dost času a tak jsem začal hodně chodit do knihovny. Nejraději jsem měl detektivky. Nebyl týden, kdy bych alespoň jednu nepřečetl.
Kapitola VI. ROZHODNUTÍ
Byla už druhá hodina. Omluvil jsem se naší třídní za svůj pozdní příchod.
„Táta už volal, Rudolfe,omluvil tě. Posaď se, řekla mi a já si tedy sedl.
Kapitola VII. CESTA JE VOLNÁ
Přihlášku jsem poslal. Vzali mě bez přijímaček. Byl jsem rád. Přece jen jsem si nebyl jistý.
Kapitola VIII. DALŠÍ PRVNÍ DEN
Když tedy přišel čas vyrazit, váhal jsem, jestli mám přijít raději dříve nebo až na poslední chvíli. Stál jsem přede dveřmi od našeho domu zvažoval obě možnosti. Jenže najednou mě táta chytl za tašku, vzal klíče od auta a bylo. Před domem čekala teta.
Život na zemi
Je ráno. Marně vzpomínám co je dnes vlastně za den. Už vím,dnes je na den přesně 150 let od ukončení druhé světové války. Tehdy mí prarodiče ještě žili na Zemi…jak ráda bych se tam vrátila.
Třešňové děti
Kdysi jsem se dívala,
jak v šedé ulici sázejí stromy.
Teď procházím se alejí,
ve stínu někdejších dětí.
Už dost bylo darovaných kytic
Už dost bylo darovaných kytic.
Jakože z lásky.
a přitom za omluvu.
Co teď.
Vyznání
Patříme k sobě, jako vodka k džusu.
Tak usměj se na mě a dej mi pusu.
Patříme k sobě, jako becherovka s tonikem.
Tak nakloň se a zpečeť to polibkem.
Černý oblek a bílé šaty -svatba...
Černý oblek. Bílé šaty. Jako oheň a voda.
Ale co Bůh spojil, člověk nerozdělí.
Slza na okraji tváře
Oko se zamlžilo.
Bylo jako zrcadlo. a v něm zoufalství.
Pak objevila se slza, velká a upřímná.
Cvičíme dál! A raz a dva a tři a čtyři!
Araz a dva a tři a čtyři.
Cvičíme s chutí.
A běžíme.
A raz a dva a tři a čtyři.
Smělý odraz
Dívám se vzhůru.
Nahoře vždycky bývá líp.
Smělý odraz.
Nejen smělý, přímo drzý.
Prší
Prší. déšť klepe na dveře.
Sobecky a vytrvale
prsty má už dlouho malé.
A navíc - dveře jsou zavřené.
pravda - Konec filmu
Konec filmu. Nic moc.
Já a on jsme vyšli zkina.
Vočích plamínky.
Lež - konec filmu
Konec filmu.
Já a on jsme vyšli zkina.
Vočích plamínky.
„Líbilo se ti to.
Pravda - nové šaty
Zase večer.
Den ztracený vnákupech.
A na jeho konci jedny šaty.
Jen jedny.
Lež - nové šaty
Zase večer.
Den ztracený vnákupech.
A na jeho konci jedny šaty.
Jen jedny.
Pravda - večer v parku
Seděli jsme vparku.
Kolem nás nic. Jen tma.
A my si hleděli do očí…
Já se topila vtvých a ty vmých.
Lež - večer v parku
Seděli jsme vparku.
Kolem nás nic. Jen tma.
A my si hleděli do očí…
Já se topila vtvých a ty vmých.
Pravda - čaj a prášky
Ležím vposteli. Hořím.
Peřin víc než má princezna na hrášku.
Je mi zle… ztrácím se.
Lež - čaj a prášky
Ležím vposteli. Hořím.
Peřin víc než má princezna na hrášku.
Je mi zle… ztrácím se.
Znali jste toho neznamého vojína?
Na náhrobním kameni strohý nápis.
Žádné jméno či datum narození.
Stojí tam jen NEZNÁMÝ VOJÍN.
Padlsám k zemi.
Červenání...
Zástup mravenců mi projde po zádech.
V těle pulzuje mi elektřina.
Svět má náhle nový nádech
a i já jsem nějaká jiná.
Preventivně ti zulíbám ušní lalůček
Jsem zdánlivě nevinná, ale lžu s přehledem.
Křivě se podíváš, já oplatím úsměvem.
Když budeš mě bít, budu se těněžně dotýkat.
Zkusíš mě vyhnat a budu se zamykat.
Prokleté jablko
Kolem ráj. Člověk má čisté konto.
Pak přišel první hřich.
Prokleté jablko.
Kniha o čtení z rukou
Koupila jsem si knihu
o čtení zrukou.
A nebylo to jenom tak…
Chtěla jsem si číst vtěch tvých.
Řadový člověk
Kdo jsem. Jsem člověk.
Jeden z mnoha, z milionů.
Můžu být jedinečná.
Jednou to vzdám
Jednou to vzdám.
a splynu se zemí.
Ty konce znám
tak na čem záleží.
Zrcadlo jedné noci
Je noc. Všude tma.
Jen v koutě místnosti prosvítá měsíční zář.
Odráží se v zrcadle.
Závod
Závod skončil. Všichni jsou v cíli.
Na zemi jen zpocené trikoty.
Ještě nestihly uschnout.
Zatěžkávám své řasy
Podejte mi závaží.
Zatěžkám své řasy - zkusím co vydrží.
A až tu tíhu neunesou,
tak zavřu oči. Navždy.
Sedmý z šesti životů
Až pošesté přežiju svou smrt,
stanu se kočkou.
A budu žít posedmé.
Naposled. A začnu brát život vážně.
Až umřu přikryjte mě celofánem
Až umřu.
Nepište parte, za lidi mluví činy.
Snad něco stihnu, než změním se v stíny.
Nechci náhrobek, mám radší plakáty,
Duše se smutným osudem
V noci za měsičního svitu
jedna romantická duše.
Řekla jednu větu
a bylo to dost tiše.
Sladká
Cítím se sladká.
Ne jako cukr,ne jako med.
A nejsem ani tak krásná.
Cítím se sladká,hořká trochu,
Mezi řádky
Chci umět mezi řádky číst,
lépe než psaná slova.
Umět přečíst prázdný list,
odshora i zdola.
Oči
Říká se,že jsou okny do duše,
to by kolem mě ale byla zahrada.
Mám pocit,že kolem je spíš suše.
I když poušť není za záhon náhrada.
jsi kniha
Jsi jako kniha,
já chci si vTobě číst.
Tak odhal mi své stránky,
já popíši je slovy lásky.
Kardiologická
Mě kardiologové nezachrání,
Mým problémem jsi ty.
Funkcím mého srdce bráníš
a opomíjíš moje rty.
Něha v rituálech
Něha vrituálech,
malovaná na zdech,
Vnehynoucím šeru
i tak beroucí dech.
Život je film
Život je film,
jen nemá režiséra.
Je řadovým dílem,
pokaždé premiéra.