Pojídání

Chtěla bych to vyjádřit v šesti krátkých větách, jednu na řádek – že 5 koček, pes a zahradní kbelík plný teplé, sluncem ohřáté vody ještě nedělají život a že štěkot je jenom otázka nedorozumění mezi šálkem a konvicí, když do rána vzdychá horký čaj a že tamtomu pánovi s buřinkou, kterého nevidíte, nebo spíš který nevidí vás, protože poledne uletělo do křoví, je moc málo zelených let a chtěl by víc, ale v kapse vítr a odvaha loupená, nebo loupaná jak pistácie z kabelky slečny, co vytvářejí cestičku pro Jeníčka a že mít narozeniny alespoň jednou do roka, děti z domova by byly živější, protože stropy by zmodraly a podlahy zhnědly a ten pes kočky pokousal, bál by se listonoše na svém ocase, a psaní by bylo víc, se všema těma pestrobarevnýma obálkama mezi zuby pouličních půlnočních ponocných, hlídajících noc, aby neutekla, vyplašená z odrazu v kaluži jarního podvečerního deště – ale nejsem na básnickou zkratku. Světe jsi dítě. Zavři pusu a nemlaskej.

---