Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seTen film si režíruji sama
06. 05. 2007
10
20
2764
Autor
mylenka
Ten film si režíruji sama...
Až si jednou lehnu
do bílé postele
kterou mi Bůh nekonečnem a strachem vystele
chci na bílý strop si svůj film promítat
chci v něm mít každého
kdo uměl milovat
Až mě položí do toho strachu
čekáním budou mě přikrývat
chci všem které jsem milovala tady na Zemi
v mém filmu hlavní roli dát
rekvizity znám
láska velká jak trám
korálky
prstýnek
tužka a kamínek...
i ty své místo v tom filmu jisté máš
beránku na nebi
něžný a hebounký
čeká nás nebeská stáž...
20 názorů
Tak ještě korálky, prstýnek a kamínek :-) ; ale nač s tím spěchat...
Z prvních tří slok na mě padá smutek. Zmínka o rekvizitách a závěr poslední sloky jej však zažene.
aleš-novák
21. 03. 2008aleš-novák
21. 03. 2008
Trénuju to každý večer,
když jen budík slyším tikat.
Jako kluk bych možná brečel,
že je život v prdeli,
být sám v bílé posteli.
Teď si však začínám zvykat.
Snad každý prožije tu chvilku, kdy pochopí, že je smrtelný a pozná ten strach, ne ze smrti, o té víme, že přijde až nastane čas, ale z umírání, z bezmoci, jako sestřička máš k tomu poznání blíž než jiní, ale i ten strach přejde časem z akutní formy do takové, se kterou se zase dá žít. vím to */
uz ten buh mi dal prvni tafku
a dal asi jako BAD_GIRL
vytycila presne to co se mi ani trohu nelibi
tak mi dej avizo, az tu ta tvoje uvaha bude, to me zajma. obzvlast od sestricky. kde vubec delas?
Ne , nejsem, ale jsem pro to, aby se lidem život uměle neprodlužoval...dám sem úvahu SMRT...přečti si ji...
a jsi pro eutanázii? Ono hlavně by chtělo aby když se někdo bojí umírání, tak aby podle toho změnil svůj život. a to jsi Ty jako sestra asi udelala.
Můj strach je ne ze soudu...ale z čekání... říkám s klasikem:...smrt není zlá... co zlé je , to umírání je... tam je umístěný můj strach...strach z bolestivého čekání...jsem zdravotní sestra...vím o čem ,,mluvím"...
Láska jako trám... ano, obehraná...ale tady je s tím úmyslem... to nemá být novum
bílá postel... zatím stále v nemocnicích vede bílé povlečení...
a mé naivní obrazy? jo jsou takové... jsem naivní i ve svých letech... možná nostalgická...ale děkuji za tuto vlastnost každý den... je mi s ní líp , než se surovostí...drsností
dík za názor...ale pro mě JO...URČITĚ...proto jsem to tak napsala :-)
skvělej nápad. Jen mi tam moc nehabruje ten strach. Postel vystlaná nekonečnem je boží:) obraz ale to poslední, co nás u posledního soudu čeká je strach, myslím si. Nebo máš jinej názor? dávám tip