Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sei zatoužila po citu,když se déšť chystal zpívat
03. 06. 2007
4
12
1723
Autor
samantarosi
a věnovala bych to hlavně sobě,podle hesla udělej si sám:)je vám dovoleno chápat to všemi svými smysly,ale jestli se vám to podaří,způsobí to seizmický otřes mým přesvědčením...tím to se loučím pozn.moc mě neničte,poslední dobou sem nějaká křehká
Pátrání v prostoru ničeho po něčem
co jedním ze smyslů svých,či darovaných
mohla bych cítit
teplo
Nejraději bych cítila teplo uvnitř,nebo venku.
Málomluvné moje rty svírají to slůvko,které snad
jednou prolétne zorničkami všech,co se dívají
v noci
V noci by to bylo tisíckrát silnější
jako stíny,jako strach...
jako jizvy po řasách
zasazených v květináči,aby rostly.
Tak se plní nemožná přání v nemožné době-uprostřed ničeho.
12 názorů
samantarosi
12. 06. 2007Sarlota.Alli
12. 06. 2007samantarosi
07. 06. 2007
když je teplo kolem, ale duše zebe, tak to stejně nepomůže...ja pěkná, díky...začátek se mi líbí víc než pak konec
ahoj:-)
samantarosi
04. 06. 2007samantarosi
04. 06. 2007
jj to znam tu nemoznou dobu a nic kolem aj uvnitr..je to smutna doba tohle..
kazdopadne jsem moc nepochapala proc je to tam tucne a zpracovani se mnou taky nijak zvlast nesouzni..
samantarosi
03. 06. 2007samantarosi
03. 06. 2007
Trošku ma ruší pri čítaní básne slovosled "málomluvné moje rty"... vždy sa to tam pri čítaní zadrhne...