Písmák mlhavá
prázdná plocha po dlouhém výdechu
tak daleko nedohlédnu
za všechno to bodavé ticho a tvůj prázdný pohled
tolikrát si přeju aby si mě cítil v sobě a aby si tu vůni miloval
i zatoužila po citu,když se déšť chystal zpívat
Pátrání v prostoru ničeho po něčem
co jedním ze smyslů svých,či darovaných
mohla bych cítit
teplo
Znovu nalezená v mrtvém čase
Když odkládám zrnka soli na noční stolek
tak mechanicky rozmáčknu to poslední mezi prsty
naokamžik cítit ostré hrany a pak přivonět si k vlastní bolesti
Hluboký výdech a chomáčky odtržené od plic vyhazuju oknem ven
Odložené šupiny
Zdravím ryby na mostě,co skáčou zpátky domůpo nočním dobrodružstvízamokřily celou ulici. Cestou zpátky nacházím šupiny lepí se mi na zádaa na konci té cestyobleču se zase do své kůže.
A přece se točí
Z osy vychílená Země nemůže nás setřát, držíme se pevně Křivost ke křivosti a víno stéká k pravdě. Tak udržujme kurz.
Zobali kosi zobali
Hraju si svou smyčku v třetím patře od shorao půl tónu vychýlená z osy. Ve tři čtvrtě na celou přiletí dva kosia ozobou mé kosti. Mizerové,mizerovézapomněli na spropitné. To se teďka nosí.
Odcizená
V tónu mého blues se ztrácíš vždycky v úsvitu, v poslední kapce mého přítele Jima Co ještě nevyschlo ve mně,to teď bolí a naše píseň zdá se jiná.
Už dost!
Zapápěří za tichým hlasem a vzlétnev podkroví svých ůsměvů se rád prochází sáma malou škvírkou mezi plotypozoruje život,jaký by si přál. Střípky cizích radostí si doma tajně skládáa když začnou zase křičet a dunivé ránytlučou spolu s jeho dětským tepem,vyřezává těmi střepy srdce do svých dlaníotvírá své staré rány. V noci objímá se sám. Pevně svírá svoje oči a kolébá se, sem a tam.
Proč nemáš rád mé jméno?
Jsem špína ve slovech na náhrobku vyrytá.
Jsem embryo ve válci plném klihu.
Jsem nesfouknutá svíčka na dortu.
jsem hadr,kterým stíráš z čela vinu.
Lázně smrti
Kouše se do rtu a roztírá si krev po tvářiaby vypadala zdravějiaby blafovala,že není mrtváaby ji neposlali do lázní.
Přání
Noc ti šeptá do víček,že ses opozdila. Musíš teď běžet rychleji než kdy předtím a stát se společnicí hvězd. Jak bude dnes zase těžké nepodlehnout pokušení spadnout jen pro ten pocit,že někdo dole věří na splněná přání. ffffff.
zaprášená balerina
Jak ti voní
předepsaný úsměv baletky,
co na střepu hledá rovnováhu
a pod tíhou písku z přesýpacích hodin
Malý bonus z lásky
Tvůj ůsměv se u mě zapomněl
a naše dlaně se dotkly jen na chvíli
přes studené sklo.
Pořád tam chodím přikládat svou dlaň
Moře
Plavat mezi sépiemi
v moři lidskosti to bolí.
Z výkřiků bubliny na hladinu,
ale nic víc už se nevynoří.
malá Ruth
Chci ještě jednou,naposled
držet tvou ruku ve své,
ale nemůžu ji rozevřít.
říkal si mi:"Neboj se,holčičko,
Vlna
Když necháš svoji stopu v odlivu
příliv si ji vezme
Tak to dělej naopak
a možná z tebe něco zbyde.
šibeniční
Vím,jaké to je
probudit se ráno se slepenými víčky
a vím,že se mě moje zdi bojí.
Bolí to i je,když si o ně rozbíjím své klouby.
nikdy neřekneš 2
Poprvé se z noční můry
může stát jen sen
ale tvoje oči už nikdy neuvidí stejně
Když podruhé propálil mou duši
nikdy neřekneš
v prázdnotě vzejde z tebe pravda
chceš to.
jak můžu přeju si tvou smrt
za udušené výkřiky
Lex
žít život v nastaveném čase
kde není místo na chyby
mohlo by se stát
že rozpadneš se v půlce věty
Chlad
Ležel si v závějích a umíral
tvé tělo bylo tak studené
přitiskla sem se k tobě
a dala ti všechno své teplo
osově souměrná
Osově souměrná
bez mejkapu a lesku
zdám se sama sobě odporná
"je v tobě víc zla než dobra"
Nevyslyšená
V mírném napětí
sklouzly její prsty níž
za tikotu dusivých hodin
apaticky zavrtěla hlavou
zakrytá
Okna v bouři
světla lamp
zhasla už docela
už není kam.
Zrnodlaní
Sypu ti zrnka do dlaní
kdysi si to po mě chtěla
sypu ti zrnka do dlaní
v každém má vzpomínka
balíček sirek
škrkni si sirkou o mou dlaň
je tam ještě trocha nespálené
kůže
Uštědřil si mi už tolik ran a já
Nell
Kdybychom žili v jiném světě,
řekla bych ti
"napakí,nepakí čika ,čika bí"
kouzelná modlidba dvou děvčátek,
danajský dar
Tíží tě rosa.
Tak zapři ticho ve slovech
a doufej,že nepořeže se
o mozoly na rukou,
živa ze vzpomínek
Zatanči si se mnou
v ranní mlze
obejme nás,přitiskne
k sobě
21gramů
Učesal mi vlasy,
políbil mou šíji,
když se zavřenýma očima
na břehu jezera
Ze mě cáry
Chtěla bych se držet
za ruku se svým stínem,
už nikdy nebrečet sama
se svým šílenstvím,
Stříbrný anděl
Dívala jsem se
jak modeluje mou
sochu z kusu hlíny.
Hladil ji pak prsty,
rozhovory ticha
Do duhy zavátá beznaděj,
odplavené výčitky
v šelestu listí.
Hluboká noc
U mrtvých na vzteku nesejde
Ticho,ticho
Slyšíš to.
Tys tu byl a
Já tu byla
Někdy se to stane a jindy zase ne
K sobě řetězem
mě poutáš.
V záchvěji.
Do ucha melodii