FAQ

Je

Ráno.

Zmatená.

Jako každé.

Jen po včerejšku

.. po noci kousek víc

na ulici se někdo vyblil

a někdo jiný to po něm teď

Zametá. A tváří se rozladěně

Za cizí viny občas zaplatím i já

A tak mu rozumím a zdá se mi to

Veselé. Můj bože tolik tak moc veselé.

Neumím cítit tím správným směrem řekla

Já přiznala noci včera a svému cizímu příteli

Celý život jen přemýšlím, jak dělat věci správně

A necítím nic víc, než co se říká, že bych cítit měla

celej život si jenom hraju na pocity úplně jako v televizi

a tohle zjištění je dost šílený .. protože já to jinak neumím

Já. neumím být já. Já – nevím kdo to je. Já se si ztratila

Je to jak Špendlíčkem kopat a Perly házet na stěnu a

Proti zdi a Sviním. Proč vlastně se lidé líbají? Nevím.

Já kurva vůbec nevím. a stojím nad tím zkamenělá

V bezbřehém Údivu. Jaký je důvod pro blízkosti

A co od nich pro Boha vůbec všichni chceme?

.. nestačím se divit. A nevím o nikom kdo ví

Kdo v uvědomění prolomil Potřebu vlastnit

aby ten zlom naplnil zeleným světlem

Úplně Obyčejně Lehce a Přirozeně

Místo toho k sobě jdeme jakoby

slepí s předem rozbitým egem

zkoušíme to jako bonbóny

a papírky pak odhazujem

na zem. Protože měly

přece chutnat Jinak.

Kdo z nás ví jak?

Víc a silněji?

Kdovíjak.

Nevím.

Já ne

Ne.

p.