Nesmíš...

Nesmíš…

Zachumláš si mě do slovíček

pak je mi jedno kolik řek

proteče tvými pohádkami

v tom tmavém lese

zase sami

budeme bloudit černou nocí…

ty jsi jen duch

a já jsem pocit

mezi kmeny se proplétám

zavoním ti i jehličím

za dubem mám několik jam

skok ze  srdce tam nacvičím

nesmíš mi říkat sovičko

to se pak  do tmy špatně kouká

starý výr

nebo netopýr

neporadí…

na nebi rozkvete zas louka

z hvězd které do snů  napadají

malá sova co nocí bloudí

a sýček ve tmě smutně houká…

však sny

sny se jen zdají….