Zjizvená

Je pravák
drží se mě levou

Teplá je ta dlaň
zjizvená
rýhami co se brání

umírání

Svírá mou ruku
v očích jediné přání
neodcházej…

Ty oči smutných laní

otáčí za mnou

se strachem když cítí
jak lehce
nemusí už býti…

Řeč jako kůra stromů
co se zadrhává
a větve nalomené
ve stínu se kloní

a tolik… tolik
bolí ho prý hlava…

To sevření
je ještě silou muže
snad kdysi lámal
pro svou ženu skály

Kdo mu dnes jenom
podat ruku může?

Sestřička v modrém

… a k ránu tělo balí