Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte segames we play
25. 10. 2007
20
51
3260
Autor
Ta_Audrey
a dál a dál a
na dlaních
máš
ztichlý večery a dlažební kostky
co s nima po nocích vysklíváš okna
papírovejm parníkům
těm kleslejm až na ramena řeky
jako chuligán
jako nějakej hejsek
víš jsem takový ztracený dítě
někdy zbytečně zlý
protože mám strach
o cestu zpátky
bloudim po všech těch mostech
a ulicích a koukám do oken
lidem na životy
na kytky na stolech
a na utajovaný smutky
víš města jsou plný
barev, věží a nocí, co se dají protančit
nebo prohrát
jsou plný vyprodanejch klubů
a taky bytů osamělejch lidí
víš mám strach
že tu cestu najdu
a když ti vyčítám ty parníky a střepy
jsem to já
kdo se chová jak chuligán
jako nějakej hejsek
na dlaních
máš
ztichlý večery a dlažební kostky
co s nima po nocích vysklíváš okna
papírovejm parníkům
těm kleslejm až na ramena řeky
jako chuligán
jako nějakej hejsek
víš jsem takový ztracený dítě
někdy zbytečně zlý
protože mám strach
o cestu zpátky
bloudim po všech těch mostech
a ulicích a koukám do oken
lidem na životy
na kytky na stolech
a na utajovaný smutky
víš města jsou plný
barev, věží a nocí, co se dají protančit
nebo prohrát
jsou plný vyprodanejch klubů
a taky bytů osamělejch lidí
víš mám strach
že tu cestu najdu
a když ti vyčítám ty parníky a střepy
jsem to já
kdo se chová jak chuligán
jako nějakej hejsek
51 názorů
vindal drámo
13. 10. 2008
no Audrey, tentokrát mám nějak stejnej pocit jako domin.go.. to mě mj. docela překvapuje, jak ho znám odjinud..prostě -jo, má to náladu, je v tom to vše-beznaděj, smutek atd., ale neřízne
někdy se člověk brání velký bolesti
sestricka.slunicko1
06. 05. 2008sestricka.slunicko1
06. 05. 2008
výborné, má to nápad, spád, sice mi trošku vadí ta čeština, ale stejně...povedené, strach znám, je mi to blízké, upřímné, na nic si nehrající. t
papírovej parník mě naštval, nevím proč... tak absurdně jako někdy báseň působí pozitivně.. a to ho skládat umím.. jen mi nekouří, nikdy mi nekouřil, možná že bílý uhlí holt nehoří
kurňa ani nevím co píšu ale už vím v čem jsou pro mě tyhle tři věci co jsem přečetl fajné... to sem ale veřejně nenapíšu a možná ani soukromě, myslela by sis že to říkám účelově...
v tom kamarádským tónu to říká to co chce a ač tomu rozumím, neoslovuje mě to, nějak to ke mě dodeléhá něčím ,,víc"
Fajn,založím nový klub a zahltím písmáka děsem a hrůzou...tedy ne že by se to už nestávalo...o
a víš, že nálad je taky dobrej ? někdy mám dokonce vlastně spíš nálad, než náladu :)
Buenos diaz, seňorita! Trefila jste se mi do vkusu i nálady. Tahle báseň je fantastická ...
s papirovosti citim zpriznenost..nebo mozna ze je spis hrozne ma:))
presto prvni cast se mi libi nejvic
pak se mi to nejak rozmelnuje..i kdyz konec to zase pekne uzavrel do kruhu..
jak je? co delas ted? vubec?
to teda jo :) ae jako dobrý, obzvlášť ty závoje a pekla, jako gothic, skoro :) poetická kritika, díky ( to jako fakt )
jako by si promlouval/a do duše nějaký postavě za závojem, ale ta postava není tvoje, je to archetyp městské trosky která na své cestě do pekel sebou strhla každýho, kdo se jí postavil do cesty.))
taková generační.)))
nevim,příde mi,že trochu klouže po povrchu...fajn povrch...ale nezachytí se,jenom trochu odrolí nehtama metalízu a zřítí se dolů...a místo aby se pak snažila škrábat zpátky tak si ty nehty trochu připiluje a de spát
líbí .. je napsaná na mý gusto
takovou podobnou náladu vyvolává, jak třeba černá jessie, když o ní zpívá hegerová
*
víš mám strach
že tu cestu najdu
- já bych asi skončila tímhle ale * :o)
ó jak rozumím tomu o těch vlaštovkách a archetypech...to je přesně...tady je to taky o snaze být slyšen ( a bohužel jsem to já kdo neslyší, což je horší než rozbíjet ty snahy o slyšení / čím bližším, tím hůře /, právě proto, že k tomu nedochází )
A toho Černého zdravím. Nic proti němu nemám :)
dík za kritiku...
ehm ... vyzděnými :( ... omlouvám se, že Ti zanáším do galerie černotou. Nad ránem, zapřažen, s Černým Petrem v ruce.
V závěru to chytlo jakoby falešný luft z rangu metafyziky, ale jinak vypsaná jako výstřel z dobře provedené ručnice.
Obvzlášť podobenství na papírové parníky s okny vyzděními dlažebními kostkami je skvostným obrazem - něco jako vyskládaná papírová vlaštovka vyhozená starou paní, co přečkala celý den bez návštěvy, bez telefonu, z okna. Má popsaná křídla smutně nesrozumitelným jazykem pro ty ženoucí se po ulici; stojí tam cosi jako "chtěla bych z celé duše komunikovat", ... a v tomto smyslu já sám nacházím původní archetypální smysl poetiky nerozměněné na drobné :)
-t-
Pišta_Hufnágl
25. 10. 2007
díky vám...parníků každému po jeho chuti, tady jsou něco jako sny nebo tak
pasuje mi do nálady, moc moc.
vysklená okna papírových parníků, utajované smutky, střepy, barvy, noci,...
a jsem to já, kdo se chová jak chuligán, protože neumím Ti na to nic kloudnějšího napsat