Pro anděla

Kněz je anděl,
kterého na zem seslali,
leč nedali mu křídla
na služební cesty.

A tak musí
po způsobu lidí
k Bohu se obracet
a doufat,
že to všechno vidí

a nenechá jej
samotného
řešit všechny ty lidské zmatky,
spory, hříchy a nepořádky,
co na záda bez křídel
mu nandali.

A i když při tom
chudák tolik zkusí,
 přec nikde
ani slůvka díků.
„Vždyť je to anděl,
ten to přece unést
musí!
A křídla? Ty má jistě
doma na botníku!“

A jako Bůh
je jistě taky vševědoucí.
Tak proč mu říkat,
že ho máme rádi?
Že je nám přítelem
a rádcem ve tmě tmoucí,
bráchou, co lépe pozná řády
Božích věcí...

Mám jenom obavu,
že až se jednou najdou
jeho křídla,
vzlétne,

frrrrrr ...

zmizí hned
a už se ani neohlédne...